Knihovna lodí a stanic

USS Defiant - přední pohled

USS Defiant - zadní pohled

USS Defiant prolétá v blízkosti spodního pylonu stanice Deep Space 9

USS Defiant - spodní pohled

USS Defiant ukotvená u stanice Deep Space 9

Destrukce lodi USS Valiant

Hlavní systémový panel lodi USS Defiant

USS Spector třídy Akira advě nejmenované lodě třídy Defiant

Destrukce lodi USS Defiant

Třída Defiant je oficiálně třídou eskortních plavidel, která byla vyvíjena od roku 2367 jako třída malých extrémně výkonných a vysoce ozbrojených válečných plavidel určených pro předpokládaný střed Hvězdné flotily s Borgy. Prototypem třídy byla USS Defiant, NX-74205 a Flotila zamýšlela po úspěšných testech začít s produkcí této třídy tak, aby před střetem s Borgy měla flotilu těchto lodí. Když však Borgové napadli Federaci dříve, než se předpokládalo a následně hrozba napadení z jejich strany značně poklesla, byl projekt této třídy zakonzervován a dále se v jeho vývoji nepokračovalo. Důvodem byly i celkové problémy této třídy, kdy se jako problém ukázal její výkon. Ten totiž téměř zavinil její zničení v průběhu testů.

Když se v roce 2371 objevila hrozba Dominionu, byl tento projekt znovu aktivován a stal se jednou z hlavních zbraní Federace proti jeho silám. Nakonec se tento design ukázal být natolik úspěšným, že bylo rozhodnuto o stavbě dalších lodí této třídy.

Když byla USS Enterprise-D v roce 2365 za pomoci bytosti Q přenesena na krátkou dobu do Delta kvadrantu, setkala se zde s neznámou lodí krychlového tvaru, která byla velmi odolná všem zbraním vlajkové lodi Federace. Jak se ukázalo, byla to loď vyspělého kybernetického druhu Borgů, kteří do svého kolektivu asimilují jiné druhy, včetně jejich technologií. Když byla USS Enterprise-D navrácena a o této hrozbě se dozvěděla Hvězdná flotila, byly zahájeny přípravy na střet s tímto druhem. Ten se však odehrál mnohem dříve, než bylo očekáváno. Konfrontace vyústila v neslavnou a pro Flotilu šokující bitvou 40 jejích lodí a jedné borgské krychle u hvězdy Wolf 359, kde došlo k totální porážce flotily Federace. Bitva měla za výsledek 39 zničených lodí a smrt více než 11 tisíc členů posádek těchto lodí. Zničení borgské krychle se podařilo nakonec jen díky posádce lodi USS Enterprise-D, která dokázala zajmout asimilovaného kapitána Picarda a obrátit ho proti Borgům.

Po událostech v Delta kvadrantu však bylo rozhodnuto, že je nutné vyvinout novou třídu lodí. Třídu, která bude vysoce manévrovatelná, výkonná a těžce ozbrojená. Pro tuto třídu byly vyvíjeny také nové typy zbraňových systémů, které by byly silnější, než dosud používané. Lodě měly mít značně kompaktní konstrukci, naprosto odlišnou od dosavadní praxe a měly být maximálně manévrovatelné. Krátce po Bitvě u Wolf 359 se k tomuto projektu, který probíhal v loděnicích Utopia Planitia na Marsu připojil i nadporučík Benjamin Sisko, který v bitvě s Borgy ztratil svou manželku.

Prototypem třídy byla loď USS Defiant, NX-74205. V testech se však ukázalo, že snaha o co největší výkon spojená se začleněním nových zbraní do tohoto plavidla, je velmi komplexním úkolem, který vyústil téměř v katastrofu, když byla USS Defiant při testech téměř zničena. I tak se však jednalo o první striktně válečnou loď Hvězdné flotily, která neobsahovala žádné zázemí pro rodiny členů posádky, neměla žádné diplomatické kapacity, rekreační prostory pro posádku a i vědecké prostory byly redukovány na úplné minimum. Naopak vybavení zbraňovými systémy bylo enormně posíleno. Protoyp byl osazen nejnovějšími technologiemi, jakými byly kvantová torpéda nebo phaserové kanóny namísto standardních baterií. Také byl osazen nejmodernějším warp jádrem třídy 7. Když se na počátku 70. let 24. století objevila hrozba ze strany Dominionu, byl prototyp USS Defiant reaktivován a přidělen na stanici Deep Space 9 pod velení kapitána Siska. Pro potřeby konfrontace s tajemnými Zakladateli Dominionu byla loď vybavena i maskovacím zařízením zapůjčeným od Romulanů, které mohlo být ale užito pouze v Gama kvadrantu.

Po vcelku úspěšném otestování na stanici Deep Space 9 bylo rozhodnuto o zahájení standradní produkce, protože válka s Dominionem byla na spadnutí. Koncem roku 2373 již bylo ve službě významné množství těchto lodí, které začaly hrát zásadní úlohu v jednotlivých bitvách v průběhu války s Dominionem i dalších okrajových konfliktech této doby.

Samotný prototyp lodi, USS Defiant, byl zničen ve Druhé bitvě o systém Chin'toka v roce 2375, když byl zasažen střelou z breenské válečné lodi. Kapitán Sisko poté obdržel novou loď této třídy, USS São Paulo, u níž dostal povolení od Velení Hvězdné flotily přejmenovat ji na USS Defiant, což také učinil. Tato loď se poté účastnila dalších bojů s Dominionem, nicméně již nebyla vybavena maskovacím zařízením, protože to bylo podle smlouvy s Romulany určeno pouze pro zničený prototyp. Po ukončení bojů zůstala tato loď umístěna na stanici Deep Space 9.

DS9: The Changeling Face of Evil, DS9: The Dogs of War, DS9: What You Leave Behind

Schémata lodí třídy Defiant byla uložena v databázi časového agenta Danielse ze 31. století. Když si ji ve 22. století prohlíželi kapitán Archer a poručík Reed z lodi Enterprise, NX-01, byla v ní tato informace viditelná.

Lodě třídy Defiant byly vybaveny ve své době nejmodernějším warp jádrem třídy 7. Toto warp jádro zabírá celkem 3 paluby v zadní části lodí. Jádro této třídy a velikosti bylo na takto malé lodě velmi výkonné a warp signatura lodi tak neodpovídala její velikosti, ale naznačovala plavidlo mnohem větší. Lodě této třídy mohly po 12 hodin udržovat rychlost warp faktoru 9,982, ale tyto rychlost byla pro ně extrémní a běžně bylo dosahováno rychlostí nižších warp faktorů.

Střelba phaserovými kanóny

Střelba phaserovými bateriemi

Střelba kvantovými torpédy

Střelba z hlavního deflektoru

Třída Defiant byla stavěna jako bitevní loď určená pro válku. Tomu také odpovídá její výzbroj, která je na takto malou loď skutečně extrémní. Lodě této třídy byly primárně vybaveny phaserovými kanóny, nikoliv standardními phaserovými bateriemi. Celkem 4 phaserové kanóny byly umístěny směrem k přídi lodi nad a pod Bussardovými kolektory warp gondol. Tyto kanóny střílí dávky phaserových pulsů, nikoliv stabilní phaserový paprsek, což se ukázalo být v boji mnohem efektivnějším řešením.

I tak byly lodě této třídy vybaveny pomocnými phaserovými bateriemi, které ale sloužily skutečně pouze jako sekundární doplněk phaserových kanónů. Celkem byly vybaveny přinejmenším třemi phaserovými bateriemi, jedna byla na zádi, jedna na přídi a jedna v zadní části můstku. Tyto baterie byly na lodě umístěny proto, aby mohly současně útočit na několik cílů a také aby bylo možné phasery pokrýt i zadní část lodi, protože kanóny mířily pouze na příď.

Samozřejmostí bylo vybavení lodí torpédomety. Třída Defiant je vybavena celkem šesti torpédomety, 4 směřují na příď, dva na záď. Torpédomety umožňují střelbu jak standardními fotonovými torpédy, tak modernějšími a výkonějšími kvantovými torpédy.

Jako ostatní lodě Hvězdné flotily, i třída Defiant je vybaveny systémem deflektorových štítů. Tato technologie byla ke konci války s Dominionem upravena, aby odolávala breenským zbraním, které stály za zničením prototypu třídy, USS Defiant a mnoha dalších lodí.

Přinejmenším prototyp třídy, USS Defiant, byl vybaven technologií ablativního pancéřování, což byla technologie ochrany lodi před přímým zásahem z energetických zbraní. Při přímém zásahu povrchu byla energie zbraně účinně rozptýlena po celém povrchu a nedošlo tak k poškození trupu.

Speciálně pouze prototyp třídy, USS Defiant, byl vybaven maskovacím zařízením, zapůjčeným od Romulanů a to díky zvláštnímu dodatku k Algeronské smlouvě. Jeho použití však bylo omezeno pouze na Gama kvadrant a pod podmínkou, že Federace poskytne Romulanům všechny informace o Dominionu, které v Gama kvadrantu získá. USS Defiant tak byla jedninou lodí Federace, která byla legálně vybavena maskovacím zařízením. Poté, co byla tato loď zničena, její náhrada již maskovacím zařízením vybavena nebyla.

Protože lodě této třídy jsou určené pro boj, mají jedny z nejvíc strohých interiérů ve Hvězdné flotile. Posádka tak nemá k dispozici na jiných lodích běžné rekreační možnosti, nejsou zde žádné velké laboratoře a ani pohodlí v kajutách posádky. Lodě této třídy mají celkem 4 paluby.

Paluba 1 nese hlavní můstek, kapitánovu pracovnu, transportní místnost 1, phaserové kanóny, vrchní část strojovny, ventily plasmových výfuků, vrchní senzorovou anténu, kajuty posádky a sklady deuteria.

Paluba 2: spodní část strojovny, impulsní motory, jádro počítače, zaměřovací sensory, jídelna, warp cívky, ošetřovna, vědecká a lékařská laboratoř, transportní místnost 2, kajuty posádky, kontrolní místnost hlavic torpéd.

Paluba 3: impulsní motory, hangáry 1-3, sklad antihmoty, nákladní prostory 1-4, vzduchové uzávěry, warp cívky, prostor pro údržbu raketoplánů a údržbářských jednotek, zadní sklad torpéd.

Paluba 4: přistávací vzpěry, hlavní deflektor, phaserové kanóny, přední a zadní sklad torpéd, přední a zadní torpédomety, spodní senzorová anténa, dveře hangárů 1-2, emitor vlečného paprsku.

Můstek v roce 2373, po provedených úpravách

Můstek lodi v roce 2371

Můstek lodi USS Sao Paulo, přejmenované na USS Defiant-A

Holokumunikátor při testech na USS Defiant a USS Malinche

Ošetřovna lodí třídy Defiant

Hlavní strojovna s warp jádrem

Kapitánova pracovna

Jídelna

Transportní místnost

Můstek lodí třídy Defiant je oproti ostatním lodím Flotily velmi kompaktní, až malý. Je však rozvržen standardním způsobem a obsahuje veškeré nezbytné ovládací konzoly, tedy strojovny, taktických a zbraňových systémů, vědeckou konzoli, komunikační a navigační konzoli a stanoviště pilota lodi.

Přední část můstku zabírá standardně hlavní obrazovka. Oproti jiným třídám lodí Hvězdné flotily je můstek lodí třídy Defiant více vojensky uspořádán po vzoru starších lodí. To znamená, že kapitán má dominantní postavení. Jeho křeslo se nachází uprostřed můstku na vyvýšené platforme s rozhledem na celý můstek.

Tím, že se jedná o poměrně malou loď určenou zejména k boji, ovládá se většina zařízení a funkcí právě přímo z můstku. U lodí této třídy tak více než kde jinde platí, že můstek je nervovým centrem lodi. Tomu je uzpůsobena i jeho ochrana. Ten je totiž integrální součástí paluby 1, zatímco u jiných lodních tříd je můstek samostatnou paubou a dost často přímo nad povrch trupu lodi vyčnívá.

Vstup na můstek je zajištěn dvěma vstupy v zadní části. Řídící konzole jsou poté rozmístěny podél obvodu můstku. Mezi hlavní obrazovkou a kapitánovým křeslem je umístěna integrovaná konzola pro kontrolu letu. Tato integrovaná konzola zajišťuje jak pilotní funkce, tak funkce navigační, které jsou na většině jiných federálních lodí odděleny. Všechny konzoly jsou uzpůsobeny tak, aby bylo možné příkazy zadávat co nejrychleji a nejjednodušeji.

V první polovině 70. let 24. století byla na lodi USS Defiant testována nová technologie tzv. holokomunikátorů. Holoprojektor dokázal vytvořit holografickou simulaci komunikující osoby. Tato technologie se však nakonec do běžného užívání nedostala, v testování byla pouze krátce. Ukázalo se, že má pouze minimum výhod oproti standardní komunikaci skrze hlavní obrazovku. Projektor holokomunikátoru byl umístěn v zadní části můstku za kapitánovým křeslem.

Ošetřovna se nachází na druhé palubě mezi jídelnou a vědeckou laboratoří. S ohledem na velikost lodí třídy Defiant je ošetřovna odpovídající velikosti. Obsahuje pouze 4 biolůžka a slouží jako hlavní prostor pro prvotní ošetření zraněných v boji. Projektanti lodí počítali s tím, že pacienti zde budou pouze stabilizováni a co nejrychleji dopraveni na nejbližší hvězdnou základnu, kde jim měla být poskytnuta plná péče, případně na doprovodné lékařské lodě třídy Olympic. Také proto jsou lékařské možnosti na těchto lodích značně omezeny.

Stejného omezení se dočkaly i lékařské a vědecké laboratoře. Lodě této třídy jsou určeny k boji a průzkum se omezuje spíše na zkoumání nepřátelského území. Proto byly laboratorní možnosti redukovány pouze na nezbytné minimum.

Hlavní strojovna na lodích třídy Defiant je rozložena do dvou pater, na paluby 1 a 2. Ve strojovně se umístěn hlavní situační monitor, ale většina funkcí se ovládá přímo z můstku lodi. Lodě této třídy jsou vybaveny poměrně silným a výkonným warp jádrem třídy 7.

Ve srovnání s jinými loděmi Hvězdné flotily má třída Defiant vůbec nejvíc spartánské kajuty posádky. Lodě jsou poměrně malé a na úkor pohodlí posádky bylo potřeba zvětšit kapacity pro systémy bojové. Členové posádky tak kajuty sdílí po dvou. Každá kajuta je vybavena jedním replikátorem a palandami umístěnými nad sebou, které přílišné pohodlí neposkytují. Jediný, kdo má tu výsadu mít kajutu sám pro sebe, je kapitán lodi. Nicméně v jeho případě se nejedná pouze o soukromou kajutu, ale tento prostor je kombinován s jeho pracovnou. Kajuta kapitána se nachází na palubě 1.

Lodě třídy Defiant s ohledem na svou velikost a určení postrádají jakékoliv rekreační zázemí pro posádku. Jediným prostorem, kde se členové posádky můžou sdružovat a alespoň částečně po službě bavit, je hlavní jídelna. Tento prostor je umístěn na palubě 2, v její zadní části. Ovšem i tato místnost je vysoce kompaktní a funkční, postrádající jakékoliv větší pohodlí. Sezení a stolování probíhá na kovových stolech, spojených se čtyřmi sedáky, které neposkytují příliš pohodlné sezení, jelikož nemají ani zádovou opěrku. Protože se jedná o prakticky jedinou využitelnou větší prostoru na lodích této třídy, je v případě potřeby užívána také jako místnost pro shromáždění posádky. Proto je také vybavena velkým nástěnným panelem, který lze využít pro instruktáže shromážděných členů posádky.

Lodě třídy Defiant jsou vybaveny dvěma transportními místnostmi. Jedna je přímo na palubě 1 za hlavním můstkem, druhá na palubě 2. Obě místnosti jsou oproti jiným lodním třídám malé a pojmou méně osob k transportu.

Kolorovaná kresba návrhu třídy

Jeden z prvních uměleckých konceptů lodí třídy Defiant, stále ještě označený jako USS Valiant

Jeden z prvních uměleckých konceptů lodí třídy Defiant

Další z konceptů navazující na třídu Danube

Koncept makistické lodi užitý jako vzor třídy Defiant

Rozkreslený návrh třídy

Další Martinův návrh

...

Hlavní systémový panel v epizodě DS9: The Search se špatným vzhledem lodi

Lodě třídy Defiant byly navrženy pro seriál Star Trek: Deep Space Nine mj. také z toho důvodu, že pro některé fanoušky byl tento seriál příliš statický. Všechny ostatní seriály do té doby se odehrávaly na lodích, zatímco tento byl situován do prostředí vesmírné stanice. A runabouty třídy Danube přece jen chybějící lodě nahradit nemohly. Požadavek na novou lodní třídu vzešel zejména s příchodem hrozby Dominionu. Producenti si byli jisti tím, že není možné takovéto hrozbě čelit jen s runabouty třídy Danube. Pro epizodu DS9: The Search proto přišel požadavek na novou třídu lodí, který zněl přibližně takto: V porovnání s ostatními loděmi Federace by měla vypadat až neohrabaně, ale měla být postavena primárně pro boj, ne pro vědecké a výzkumné účely.

O návrh třídy Defiant se podle tohoto popisu postaral James Martin pod dohledem Hermana Zimmermana a Garyho Huetzela. Martin v dalších rozhovorech řekl, že prvotní zadání, mimo výše uvedeného popisu, bylo, že se má jednat o "nadupaný runabout". Toho se tedy držel, když tento návrh však předložil producentům, byl odmítnut. Martin se tak nechal inspirovat ostatními loděmi Flotily, tento jeho postup mu ale zamítl sám Zimmerman, který mu řekl, že musí přijít se zcela novým a neotřelým návrhem, který dosud nebyl ve Star Treku viděn.

Martin nakonec sáhl do svého archivu. Pro epizodu DS9: The Maquis, Part II navrhoval makistický bitevník a tak měl několik konceptů, které mohl využít i zde. Své prvotní nákresy tak znovu předložil producentům, kteří jeho postup odsouhlasili, čímž tyto své skicy mohl využít jako základ třídy Defiant. Následně tyto své prvotní skicy dolaďoval a poté své nákresy předal Tonymu Meiningerovi, který měl spolu se společností Brazil Fabrications sestavit vlastní fyzický model.

Problémem Martinových skic se ukázalo, že návrh vůbec nevypadal, že se jedná o rychlou loď. Meininger tak, jako velká automobilový fanoušek a obdivovatel značky Frrari, udělal na lodi několik úprav tak, aby vypadala velmi uhlazeně a elegantně. Vlastní model se velmi líbil i Hermanu Zimmermanovi, který následně potvrdil, že jeho elegance ho inspirovala při tvorbě návrhu lodi Enterprise, NX-01 pro nový seriál Star Trek: Enterprise, protože loď USS Defiant neměla prakticky nic z předešlých lodí USS Enterprise a šlo o zcela nový unikátní vzhled.

Vlastní fyzický model měl rozměry asi 90 krát 70 cm a byl používán až do doby, než byl postaven plně digitální počítačový model. O ten se postaralo studio Digital Muse. Tento model byl použit i v seriálu Star Trek: Voyager, když se v něm několikrát objevily lodě této třídy. Loď USS Defiant se objevila také ve filmu Star Trek: First Contact. Pro tento film byl však vyroben jiný CGI model, o jehož návrh se postarala společnost Vision Art a plně dokončen byl ve společnosti Industrial Light & Magic. Vlastní fyzický model byl prodán 6. října 2006 na aukci 40 Years of Star Trek: The Collection za vyvolávací cenu 85 tisíc dolarů. Na jedné z dřívejších aukcí It's A Wrap! byly prodány Martinovy nákresy a také několik kamerových testovacích modelů a to v cenovém rozpětí od 27 do 502 dolarů.

V průběhu vysílání seriálu Deep Space Nine se objevil problém s velikostí lodi. Loď USS Defiant se totiž na obrazovce objevovala nejen samostatně, ale též s různými loděmi nejen Federace a v různých záběrech pak vypadala různě velká. Gary Huetzel už v době, kdy se na vzhledu lodi pracovalo, prohlásil, že lodě třídy Defiant by měly být skutečně vcelku malé, ale zároveň výkonné. Sám řekl, že by měly být "...zastrašující tak, aby si s nimi nikdo nezahrával.".

Doug Drexler poznamenal, že otázka velikosti těchto lodí byla diskutována hned od začátku. Podle něj hlavně producent Rick Berman požadoval "kapesní" bitevní loď. Huetzel navrhoval, že loď by měla mít na délku cca 152 m. Konečná hodnota 170,7 m, která byla uvedena i v referenční publikaci Star Trek: Deep Space Nine Technical Manual byla odvozena od počítačového modelu a potvrzena hlavním koordinátorem prací na počítačovém modelu Davidem Stipesem. I tak se ale v mnoha scénách jevila velikost lodi USS Defiant různá v porovnání s ostatními plavidly. Problémy pak způsobilo i to, že v průběhu seriálu přestal být využíván původní fyzický model a místo něj byl užíván model počítačový.

Další nepřesnost, která se u lodí této třídy objevila, byla ve vzhledu. Hned v první epizodě, kde se USS Defiant objevila, tedy DS9: The Search, Part I byl vidět hlavní situační diplej lodi. Ten však neodpovídal vlastnímu vzhledu lodi, protože pro jeho vytvoření byl použit jeden z raných konceptů. V pozdějších epizodách byl již nahrazen přesnějším panelem, ale stejně se tento původní nepřesný displej objevil ještě v několika dalších epizodách a to až do konce seriálu Deep Space Nine.

Obdobný problém byl i s počtem palub lodi. Oficiálně má třída Defiant celkem 4 paluby. Nicméně v celkem třech epizodách čtvrté sezóny seriálu Deep Space Nine (DS9: The Way of the Warrior, DS9: Rejoined a DS9: To the Death) se v dialogu mluvilo o "palubě 5". V prvních dvou epizodách to bylo v souvislosti s protžením trupu, ve třetí použil kapitán Sisko turbovýtah, aby se dostal na palubu 5, sekce 1.

V neposlední řadě problémem bylo vlastně i jméno lodi a nové třídy. Epizodu DS9: The Search výrazně ovlivnil scénárista a producent Ronald D. Moore. Ten původně přišel s tím, že loď, a tedy i třída, se bude jmenovat USS Valiant. Nicméně toto jméno bohužel neprošlo proto, že v této době se již připravoval nový seriál Star Trek: Voyager a zde měla vystupovat loď, jejíž jméno také začínalo na písmeno "V". A studio prostě nechtělo mít dva seriály se dvěma loděmi se jménem začínajícím stejným písmenem. Moore tak nakonec přišel se jménem USS Defiant podle lodi USS Defiant třídy Constitution z epizody TOS: The Tholian Web. Nakonec se však v seriálu dostalo i na loď USS Valiant, i když pouze epizodně.

Lodě třídy Defiant jsou velmi oblíbené ve videohrách. Vyskytují se v mnoha z nich, zejména pak ve hrách Star Trek: Legacy, Star Trek: Online a Star Trek: Armada I & II. Všechny tyto zdroje uvádí velké množství dalších lodí této třídy.