Popis

Třída Intrepid, USS Voyager

Třída Intrepid představuje třídu středně velkých průzkumných lodí Hvězdné flotily, která vstoupila do služby ve druhé polovině 24. století. Tyto lodě byly primárně navrženy na dlouhotrvající průzkumné mise v hlubokém vesmíru a to i přesto, že jsou ani ne poloviční velikosti lodí třídy Galaxy a standardně jsou osazeny asi 150 člennou posádkou. Nicméně se jedná o nejmodernější lodě Flotily, na kterých byly osazeny ty nejnovější technologie. Díky tomu byly tyto lodě považovány za rychlé, promyšlené a elegantní.

VOY: Someone to Watch Over Me, VOY: Scientific Method, VOY: Relativity

Obecný popis a historie

USS Voyager v suchém doku na stanici Utopia Planitia

Pohled na primární trup

USS Voyager, celkový pohled

Lodě třídy Intrepid byly po svém spuštění považovány za vůbec nejpokročilejší plavidla, jaké měla Flotila ve svém inventáři. Vývojáři je osadili těmi nejmodernějšími technologiemi. Mají nejnovější typ warp jádra s tricyklickým vstřikováním, warp gondoly umístěné na polohovatelných pylonech, což nejen zlepšuje efektivitu warp pole, ale také zabraňuje poškozování subprostoru. Tato třída je také vybavena bioneurální počítačovou sítí, která nahradila dříve používané isolineární obvody. Již z výroby je tato třída osazena také systémem Pohotovostního zdravotnického hologramu (PZH), konkrétně verze I.

Na svou velikost byly tyto lodě velmi dobře vybaveny. Měly vůbec nejlepší navigační sensory, což jim mimo jiné dávalo skutečně vynikající manévrovací schopnosti. Osazení novým typem warp jádra jim dalo dosud nejvyšší dosažitelné rychlosti ze všech lodních tříd do té doby Flotilou užívaných a to až warp faktoru 9,975. Překonala je až o několik let později nově vyvinutá třída Prometheus. Třída Intrepid byla osazena také nejrychlejším počítačovým procesorem, který byl schopný současného zprovoznění 47 milionů datových kanálů a 575 bilionů výpočtů v řádu nanosekund při provozní teplotě od 10 do 1790°K.

VOY: Relativity, VOY: Concerning Flight

Lodě třídy Intrepid byly navrženy a konstruovány v loděnicích Utopia Planitia na Marsu od 60. let 24. století. Do služby začaly vstupovat s rokem 2370. Druhou lodí této třídy byla loď USS Voyager, která byla vypuštěna v roce 2371. V této době byly lodě této třídy považovány a technologicky nejpokročilejší plavidla, která kdy Flotila měla ve službě. V tomto ohledu je až následující rok překonala nová třída galaktických průzkumníků třídy Sovereign.

VOY: Caretaker, VOY: Relativity, Star Trek: First Contact

Schopnosti lodí této třídy byly nejlépe ilustrovány na lodi USS Voyager. Ta se hned při své první misi v roce 2371 ztratila v Delta kvadrantu, kdy po sedm let byla schopna fungovat v této nepřetálské a neprozkoumané části galaxie na své cestě zpět do prostoru Federace, kam se úspěšně dostala v roce 2378. Přitom byla kompletně odříznuta od podpory Hvězdné flotily a až do roku 2374 také od komunikace s ní.

Star Trek: Voyager

Konfigurace trupu

Typická chodba na lodích třídy Intrepid

USS Voyager při warp rychlosti s nakloněnými warp gondolami

Deflektor při emitování gravitonového paprsku

Přistávací vzpěry

Přistání na planetě

Můstek lodí třídy Intrepid

Křesla kapitána a prvního důstojníka a hlavní situační panel lodi

Operační konzole třídy Intrepid

Pohled k hlavní obrazovce od pomocného panelu nad křesly velení lodi; vpravo konzole hlavní strojovny, vlevo vědeckého důstojníka

Taktická stanice na lodích třídy Intrepid

Kapitánova pracovna, USS Voyager (při přistání na planetě)

Zasedací místnost

Warp jádro třídy 9

Odhození warp jádra

Hlavní strojovna

Střelba z phaserů

Střelba zadními torpédomety

USS Voyager střílí trikobaltovými torpédy

Štíty při útoku na loď

Jednotka intenzivní péče

Biolůžka na ošetřovně

Pohotovostní zdravotnický holoprogram

Holosimulátor

Jídelna

Důstojnická kajuta

Koupelna v kapitánově kajutě

Kapitánova kajuta

Bio neurální gelové baterie

Transportní místnost

Hlavní hangár s odlétajícím Deltaplánem

Hlavní vrata do hangáru s přistávací plošinou

Skladiště

Vězení

Třída Intrepid má oproti předešlým třídám Hvězdné flotily mnohem aerodynamičtější vzhled. Lze ale u ní stále identifikovat primární trup a inženýrskou sekci s warp gondolami. Primární trup je však mnohem více eliptického vzhledu a zcela u těchto lodí chybí přechodový spojovací krk mezi primárním a sekundárním trupem. Charakteristickým znakem lodí této třídy jsou polohovatelné pylony warp gondol. Standardně jsou ve vodorovné poloze, když však loď přechází na warp, nakloní se směrem k trupu. Tento princip byl na těchto lodích aplikován poprvé, přičemž však následně už nebyl použit na žádné jiné třídě lodí Flotily. Trup lodi je vyroben z durania, energetické rozvody jsou založeny na plasmě a lodě mají tricyklické systémy podpory života.

Tak jako ostatní lodě Flotily, i třída Intrepid má můstek umístěný na první palubě, kde se nachází i zasedací místnost a kapitánova pracovna. Na palubě 2 se pak nachází hlavní jídelna pro posádku a také soukromá jídelna kapitána. Jídelna posádky má tři velká okna orientovaná do volného vesmíru ve směru letu lodi, takže podobně jako u přední desítky na lodích třídy Galaxy poskytuje strávníkům působivý výhled. Přímo pod jídelnou jsou pak umístěny kajuty velících důstojníků, které mají podobně působivý výhled, protože mají také velká okna situovaná ve směru letu lodi.

Výzbroj lodí je poměrně standardní. Mají phaserové baterie a fotonové torpédomety. USS Voyager byla mimo fotonových torpéd vybavena také trikobalotovými torpédy, která mezi běžnou výzbroj těchto lodí však nepatří. V zadní části sekundárního trupu je velký hangár raketoplánů. Vrata jsou orientována na záď, takže vzlétajícícm a přilétajícím raketoplánům poskytuje loď v případě potřeby ochranu trupem. Kromě toho je tato třída osezana aeročlunem.

Hlavní deflektor je umístěn proti hangáru, tedy v přední části sekundárního trupu. Lodě třídy Intrepid byly osazeny deflektorem nového typu. Ten je schopen emitovat různé druhy paprsků, včetně gravitonového. Přímo nad ním se nachází dva torpédomety. Úplně na spodní části sekundárního trupu se nachází bezpečnostní otvory, které slouží pro vypuštění celého warp jádra v případě nutnosti.

Lodě třídy Intrepid jsou jedny z mála velkých lodí Flotily, které jsou bez větších problémů schopny atmosférického letu a přistání na povrchu planety. K tomuto účelu jsou vybaveny čtyřmi přistávacími vzpěrami, které se vysouvají těsně před přistáním ze spodní části sekundárního trupu.

Star Trek: Voyager

Třída Intrepid má celkem 15 palub a hmotnost 700 000 metrických tun. Celkově se na palubě nachází obvykle 257 místností. Specialitou této třídy je, že v případě nouzové situace může být celá sekce jedné paluby vystřelena do vesmíru.

VOY: Relativity, VOY: Scientific Method, VOY: Warhead

Řídící systémy třídy a můstek

Jako na ostatních lodích Federace, můstek představuje nervové centrum lodi, ze kterého lze ovládat prakticky veškeré její funkce. Můstek se nachází na palubě 1 a je z něj přístup na všechny další paluby.

Uspořádání můstku odpovídá standardnímu rozvržení u lodí Hvězdné flotily. V přední části je velká hlavní obrazovka. Před ní je velká konzole pro pilota lodi. Zajímavé u této třídy je, že pilot zastává také pozici navigátora. To hlavně proto, že množství funkcí spojených s letem bylo na těchto lodích díky moderním technologiím automatizováno. Z konzole pilota se tak kontroluje hlavně geometrie warp pole při letu nadsvětelnými rychlostmi a to v koordinaci se strojovnou. Na tuto konzoli se také posílají data z dálkových senzorů, přičemž drobné úpravy kurzu se provádí automaticky.

VOY: Parallax, VOY: The Cloud, VOY: Tattoo, VOY: Vis á Vis, VOY: Cathexis

Při pohledu na hlavní obrazovku vpravo je nevelká boční konzole pro ovládání strojovny přímo z můstku, pokud si to situace vyžaduje. Konzola umožňuje kompletní kontrolu nad systémy hlavní strojovny. Na opačné straně je pak stanoviště pro hlavního vědeckého důstojníka. Za konzolí strojovny jsou dveře, které vedou do pracovny kapitána. Přesně na opačné straně, za konzolí vědeckého důstojníka, jsou pak dveře, které vedou do zasedací místni.

VOY: Caretaker, VOY: Ex Post Facto

Uprostřed můstku se nachází křesla pro velitele lodi a jeho prvního důstojníka. Tento prostor je o dva stupně vyvýšen oproti konzole pilota, aby mělo velení lodi nerušený výhled na hlavní obrazovku. Zároveň je o tři stupně níže, než nejvyšší zadní část můstku. Jednotlivé úrovně jsou odděleny jednoduchým zábradlím. Mezi křesly pro kapitána a prvního důstojníka se nachází nevelký situační displej, odkud se dají ovládat základní funkce lodi buď manuálně nebo hlasovými příkazy. Tento displej je za běžného provozu lodi zasunut. Vysouvá se pouze v případě, že jej kapitán nebo první důstojník potřebují. Přímo nad křesly velení lodi je do zábradlí integrována pomocná konzole, ze které mohou být ovládány další funkce lodi.

VOY: Parturition, VOY: Maneuvers, VOY: Collective, VOY: Unimatrix Zero, Part II, VOY: Endgame

Horní patro můstek uzavírá. Vpravo při pohledu k hlavní obrazovce je umístěna stanice pro hlavního bezpečnostního a taktického důstojníka lodi. Odsud se obvykle ovládají zbraňové a taktické systémy, včetně štítů, dálkových i krátkých senzorů, dále je zde umístěna kontrola nad vypouštěním sond nebo bójí a také nad vlečným paprskem. Na opačné straně se pak nachází operační stanice, kde se neustále schází veškerá hlášení o současném stavu lodi. Odsud jsou také řízeny nejrůznější aktivity napříč lodí, přidělováno vybavení, vyhodnocovány mise apod. Vedle těchto konzolí se nachází výstupy na můstek z turbovýtahů a mezi nimi pak hlavní situační panel lodi a další pomocné konzole.

VOY: Parallax, VOY: The Cloud, VOY: Emanations, VOY: Elogium, VOY: Worst Case Scenario

Z můstku je přímo přístupná pracovna kapitána lodi. Vstup do ní se nachází mezi taktickou stanicí a stanicí strojovny. Kapitánova pracovna je orientována ve směru letu lodi. Má tři velká okna, která nabízí výhled do vesmíru. Přímo pod nimi je umístěn gauč s konferenčním stolkem. Naproti vstupu z můstku je pak umístěn pracovní stůl s křeslem a za ním pak osobní kapitánův replikátor. Z pracovny pak vedou ještě jedny dveře a to do chodby za můstkem s přístupem k další šachtě turbovýtahu.

VOY: Caretaker, VOY: Eye of the Needle, VOY: Shattered

Další místností, která je přístupná z můstku, je konferenční místnost. Ta je na stejném místě jako kapitánova pracovna, jen na druhé straně trupu. I tato místnost má tři velká okna orientovaná ve směru letu lodi. Mimo přístupu z můstku je přístupná též ze zadní chodby tak, aby návštěvy nemusely chodit přes můstek, což v některých případech není žádoucí. Celé místnosti dominuje velký jednací stůl s místem až pro osm lidí. V čele je místo pro velitele lodi nebo pro toho, kdo vede jednání. Po jeho pravé straně je pak umístěn velký nástěnný panel, který slouží pro potřeby jednání a instruktáží.

VOY: Caretaker, VOY: Relativity, VOY: The 37's...

Pohonné systémy, hlavní strojovna

Lodě třídy Intrepid byly staveny jako nejrychlejší lodě, které do té doby měla Hvězdná flotila k dispozici. Byly proto vybaveny nejmodernějším warp jádrem třídy 9 s tricyklickým vstřikováním. Jádro je umístěno v hlavní strojovně, jejíž hlavní prostory se nachází na palubě 11, vrchní část pak na palubě 10. Samotné jádro však sahá až na palubu 15. Jeho maximální energetický výstup je 4 tisíce teradynů za sekundu a bylo konstruováno tak, že je schopno vydržet běžet až 3 roky bez nutnosti doplnění paliva. Samozřejmostí u tohoto typu jádra byla také možnost rekrystalizace krystalů dilithia. V případě nouze pak je možné celé jádro jednoduše vystřelit z lodi. Výpusť je na spodní části sekundárního trupu. Vystřelení warp jádra z lodi vyžaduje autorizační kód hlavního inženýra nebo některého z vyšších důstojníků. Po vypuštění se loď od jádra musí vzdálit pouze impulsní rychlostí. V případě, že je jádro skutečně vystřeleno, mají sice lodě náhradní součásti pro stavbu nového warp jádra, nicméně se zřejmě jedná o proces poměrně náročný, navíc s vypuštěným jádrem ztrácí loď většinu svého paliva. V případě, že nebylo jádro nijak poškozeno nebo dokonce zničeno, je možné jej zachytit vlečným paprskem a instalovat zpět na své původní místo.

VOY: Relativity, VOY: Drone, VOY: Innocence, VOY: Alice, VOY: Day of Honor

Sama hlavní strojovna zabírá dvě podlaží. Hlavní prostor je na palube 11, kde jsou i hlavní kontrolní panely. Je zde také umístěna pracovna hlavního inženýra lodi. Horní patro představuje poměrně úzký ochoz podél celého obvodu strojovny přístupný buď malým jednomístným výtahem nebo přes žebřík přímo ze spodní části strojovny a také z Jeffreisových průlezů. Z hlavní strojovny jsou mimo warp pohonu ovládány také impulsní motory a jejich reaktor. Ty se nachází na pylonech warp gondol. Pro případ nouze jsou lodě třídy Intrpid dále vybaveny záložním impulsním reaktorem.

VOY: Caretaker, VOY: Pathfinder, VOY: Phage

Zbraňové a taktické systémy

Phasery a torpédomety

Jako všechny lodě Federace je i třída Intrepid vybavena phasery. Hlavní phaserové emitéry jsou umístěny na horní části primárního trupu, jako u ostatních tříd. Jedná se o dva dlouhé nepropojené emitéry, táhnoucí se po obou stranách trupu. Menší emitéry jsou pak umístěny v zadní části primárního trupu na obou jeho stranách. Jeden nevelký emitér je umístěn také v oblasti můstku. Obdobné rozmístění phaserových polí je také na spodní části primárního trupu. Další menší phaserová pole jsou umístěna na pylonech warp gondol a na spodní části přistávací rapmy pro raketoplány. Poslední větší phaserové pole je pak na spodní části sekundárního trupu v jeho první třetině a je orientováno kolmo k podélné ose lodi.

Třída Intrepid je vybavena celkem pěti odpalovači fotonových torpéd. Dva směřují na příď a jsou umístěny přímo nad hlavním deflektorem, dva na záď a poslední pokrývá spodní část lodí. Tato třída je obvykle vybavena torpédy třídy 6, dále třídy 9 a také třídy 10. USS Voyager byla vybavena navíc alespoň dvěmi trikobaltovými torpédy, což však není běžná výbava těchto lodí.

Dále jsou lodě běžně vybaveny dalšími speciálními náložemi, zejména subprostorovými, které mohou způsobit subprostorové poruchy a také gravimetrickými náložemi, které se dají instalovat na běžná fotonová torpéda. Kompatibilní s odpalovači torpéd třídy Intrepid byla, po menších modifikacích, také cardassijská kvantová torpéda.

Odpalovače fotonových torpéd slouží dále jako vypouštěcí otvory pro průzkumné nebo komunikační sondy nebo bóje, případně pro nouzové majáky.

Star Trek: Voyager

Deflektorové štíty

Jako ostatní lodě jsou i lodě třídy Intrepid vybaveny deflektorovými štíty, které chrání loď v případě útoku. Systém štítů lodí této třídy byl v mnoha ohledech vylepšen oproti předešlým lodím. Štíty těchto lodí jsou multispektrální a multifázové, což těmto lodím umožňuje i velmi blízký průlet kolem binárního pulsaru, aniž by posádka přišla o život nebo byla loď vážně poškozena.

VOY: Flashback, VOY: The Omega Directive, VOY: Live Fast and Prosper, VOY: Scientific Method

Vlečný paprsek

Lodě této třídy jsou vybaveny dvěma emitory vlečného paprsku. Oba směřují pod loď a nachází se na sekundárním trupu. První emitér je umístěn pod hlavním deflektorem, druhý v zadní části sekundárního trupu na koncové sekci paluby 14.

VOY: Parallax, VOY: Message in a Bottle

Zázemí pro posádku

Lékařské kapacity

Vzhledem ke své velikosti jsou loď třídy Intrepid vybaveny pouze jednou velkou ošetřovnou. Ta se nachází na palubě 5 a je standardně vybavena jedním lůžkem intenzivní péče, 3 standardními biolůžky vybavenými kompletním monitorovacím systémem pro pacienty, márnicí, chirurgickým zázemím, prostorem pro ukládání biologických materiálů a také pracovnou hlavního lékaře lodi. Součástí ošetřovny je i malá lékařská laboratoř. Standardně je ošetřovna obsluhována jedním lékařem a jednou zdravotní sestrou.

Jednotka intenzivní péče se na ošetřovně nachází ve vyčleněném rohu tak, aby ji bylo možno zcela izolovat od zbytku ošetřovny. K tomuto účelu slouží instalované silové pole. Mimo vlastní diagnostické lůžko je tento prostor vybaven sofistikovaným senzorovým vybavením, které je součástí stropu přímo nad lůžkem. Toto lůžko se využívá i pro náročné operační zákroky.

Lodě této třídy byly prvními, které byly všechny již z výroby osazeny novou technologií tzv. pohotovostního zdravotnického holoprogramu, neboli PZH ve verzi 1. Tuto technologii vyvinul doktor Lewis Zimmerman, který těmto hologramům dal i svou vlastní tvář a bohužel i své poměrně nerudné chování. PZH 1 se tak stali neoblíbenými a na většině lodí nejen této třídy byly postupně vyměněni za novější verze. Jedinou lodí, kde zůstal PZH 1 nadále v užívání, byla loď USS Voyager, která se v roce 2371 ztratila v Delta kvadrantu. PZH 1 zde dosáhl zásadního vývoje a nakonec se stal plnohodnotným členem posádky.

VOY: Tuvix, VOY: Macrocosm, VOY: Latent Image

Rekreační kapacity

Hlavními rekreačními zařízeními pro posádku jsou na lodích třídy Intrepid holosimulátory. Tato třída má celkem dva holosimulátory, které jsou umístěny na palubě 6. Každý z nich je schopný najednou obsloužit až 15 uživatelů. Simulátory užívané na těchto lodích představují nejnovější generaci této technologie. Mají mnohem menší spotřebu energie, než předchozí typy. To umožňuje jejich užívání i v případě nižšího stavu energie a tím bezpečnější provoz, zatímco starší modely se v případě nižší energie automaticky vypínaly.

VOY: Phage, TNG: Booby Trap

Hlavním společenským prostorem lodi je hlavní jídelna, která je umístěna na palubě 2, v sekci 13. Standardně je jídelna osazena pouze replikátory. Ty se zde nachází celkem 4. Hned za jídelnou je pak umístěna kapitánova soukromá jídelna. Tento prostor je však možné upravit tak, že se z něj stane kuchyně s barovým pultem. Tuto konfiguraci měly všechny dosud viděné lodě, tedy USS Voyager, kde došlo k úpravě v průběhu služby, i USS Bellerophon. U této lodě není známo, zda došlo k úpravě v průběhu služby nebo byla takto upravena již z výroby. Hlavní jídelna sloužila jako prostor pro setkávání posádky, ale také jako hlavní diplomatický prostor a v případě potřeby mohla být rychle upravena jako provizorní nemocnice.

VOY: Phage, DS9: Inter Arma Enim Silent Leges, VOY: Coda, VOY: Latent Image...

Mezi další rekreační zařízení na těchto lodí patří i tělocvična. Není však známo, na které palubě je umístěna.

VOY: Eye of the Needle

Ubytovací kapacity

Kajuty pro posádku se na lodích této třídy nachází na palubách 2, 4, 8, 9 a 13 s výjimkou kajuty kapitána, která je na palubě 3 a kajuty pro členy posádky nebo návštěvníky se zvláštními požadavky na prostředí, které se nachází na palubě 11. Ačkoliv třída Intrepid je považována za velmi pokročilou, kajuty posádky jsou obecně poměrně malé, což je však dáno také velikostí této třídy.

VOY: The Q and the Grey, VOY: Q2

Obecně se na palubách lodí této třídy nachází tři typy kajut:

Standardní kajuty pro členy posádky jsou poměrně malé a situované ve vnitřní části primárního trupu, takže postrádají okna. Skládají se z obytné části vybavené replikátorem, ložnice a malé koupelny. Běžní členové posádky a důstojníci v hodnosti praporčík, pokud nebyli staršími důstojníky, kajuty sdíleli po dvou. Od hodnosti podporučíka pak obvykle obdrželi kajutu vlastní.

VOY: Good Shepherd

Důstojnické kajuty se nachází po vnějším obvodu primárního trupu, takže mají vlastní okna do vesmíru. Tyto kajuty jsou obvykle určeny pro vyšší důstojníky v hodnosti poručíka a výše. Skládají se taktéž z obytného prostoru s replikátorem, ložnice a koupelny, ale jsou prostornější. Starší důstojíci pak dostávali kajuty o něco větší s většími okny.

VOY: Meld, VOY: Juggernaut, VOY: Live Fast and Prosper

Kapitánova kajuta se nachází na palubě 3. Je podobná kajutám vyšších důstojníků, jen je plošně větší a je vybavena velkým pracovním prostorem s pracovním stolem a terminálem. Má také pět velkých oken s výhledem na příď lodi. Umístěna je přesně pod hlavní jídelnou.

VOY: Good Shepherd

Technické vybavení

Pokročilost lodí této třídy je viditelná také v počítačovém systému. Ten je na těchto lodích postaven na bioneurálních obvodech, které v zásadě představují organickou počítačovou síť. Nahrazují do té doby užívané isolieární obvody. Celý systém je založen na gelových bateriích, které jsou navzájem propojeny a vytváří tak v podstatě nervový systém lodi. Tento systém je mnohem efektivnější, než dosud užívané obvody a to jak v rychlosti, tak v systému organizování informací a dat. Zajímavé je, že vzhledem k tomu, že se jedná o biologický systém, je náchylný k nákaze virovými nebo bakteriálními infekcemi a jako běžný biologický organismus se dají léčit zvýšenou teplotou.

VOY: Caretaker, VOY: Learning Curve

Lodě třídy Intrepid mají standardně tři transportní místnosti, které jsou umístěné na palubě 4. V případě potřeby je možné, aby byli zranění členové posádky transportováni přímo na ošetřovnu odkudkoliv z dosahu transportérů, včetně vnitřního přenosu. Každá transportní plošina má celkem šest stání. Kontrolní konzole je umístěna naproti plošině.

VOY: Shattered, VOY: Counterpoint

Na palubě 10 v zadní částí lodi je umístěn hangár raketoplánů. Tento velký prostor je rozdělen do dvou částí, zvaných hangár 1, který je určen zejména pro přistávání a vzlety raketoplánů a pro jejich dokování. Na něj pak navzuje tzv. hangár 2, který slouží především jako údržbářský prostor. Nicméně i tento hangár lze využít přímo ke vzletům. Lodě této třídy jsou standardně osazeny několika raketoplány typu 6 a typu 8. Loď USS Voyager byla navíc vybavena ještě velkým víceúčelovým raketoplánem nazvaným Deltaplán. Ten postavila přímo posádka lodi na počátku roku 2375, když se standardní malé raketoplány v Delta kvadrantu ukázaly být nedostatečnými.

Lodě třídy Intrepid jsou také vybaveny aeročlunem, který je umístěn na spodní části primárního trupu vně lodi.

VOY: Threshold, VOY: Extreme Risk, VOY: In the Flesh

Hlavními skladovacími kapacitami lodí této třídy jsou skladiště na palubách 4 a 8. Jedná se o rozsáhlé prostory, které je možné upravit pro různá prostředí dle potřeby skladovaných materiálů. Na lodi USS Voyager bylo skladiště 2 asimilováno v roce 2372 Borgy a následně zde zůstaly regenerační přístroje pro potřeby Seven of Nine, která byla posádkou lodi deasimilována.

VOY: Drone, VOY: Scorpion, Part II, VOY: Parallax

Jako ostatní třídy i tato je vybavena zadržovací celou pro případ potřeby. Jedná se o malé prostory, které jsou vybaveny silovým polem a jednoduchou palandou.

VOY: Thirty Days, VOY: Scientific Method

Dále jsou lodě této třídy vybaveny několika laboratořemi, které jsou rozmístěny po celé lodi. Specialitou lodi USS Voyager je pak astrometrická laboratoř, kterou postavila posádka. Jedná se o syntézu federální a borgské technologie, takže byla vybavena mj. i temporálními senzory, které byly schopny odlišit jednotlivé časové rámce. Astrometrická laboratoř se na lodi USS Voyager nacházela na palubě 8.

VOY: Revulsion, VOY: Shattered

Známé lodě této třídy

USS Bellerophon, NCC-74705

USS Intrepid, NCC-74600

USS Voyager, NCC-74656

Zákulisní informace

Práce na nové lodní třídě začaly v polovině roku 1993, kdy se připravoval nový seriál ze světa Star Treku. V té době se jednalo o prvotní diskuze nad konceptem lodi. Ty probíhaly za zavřenými dveřmi, ale už 3. srpna 1993 mohla Jeri Taylor, jedna z producentek nového seriálu Star Trek: Voyager, prohlásit, že finální požadavky na loď producenti mají. Mělo jít o elegantní důmyslnou loď nové generace, s mnoha vylepšeními, ale mnohem menší než Enterprise.

Na začátku září 1993 byly k výrobnímu týmu seriálu přizvání Rick Sternbach a Michael Okuda, aby se postarali o návrh nové lodi. Už koncem září začal Sternbach posílat první své návrhy přímo výkonnému producentovi seriálu, Ricku Bermanovi. Ve svých poznámkách mimo jiné Bermana ubezpečuje, že i tak malá loď může stále být působivým plavidlem, které se velikostně a silou může blížit klingonským lodím třídy Vor'cha nebo federální třídě Ambassador.

Studiový model

Návrh

Práce na novém seriálu začaly v době, kdy v televizích běžely dva seriály Star Trek. Poslední sezónou dobíhal seriál The Next Generation a druhou sezónou běžel seriál Deep Space Nine. V této době se rozběhly práce na novém seriálu, který se měl vrátit ke konceptu příběhů posádky lodi, oproti přeběhům ze stanice. Nová loď, jak bylo řečeno, však měla být měnší, než USS Enterprise-D v dobíhajícím seriálu TNG.

Rick Sternbach, který byl pověřen pracemi na návrhu jako hlavní výtvarník, provedl záhy po svém pověření několik prvotních skic. Novou loď si představoval jako šipku, primární trup plynule přecházející v inženýrskou sekci s warp gondolami. Jeho přístup se ukázal jako správný potom, co přišlo rozhodnutí, že nová loď bude schopna letu v atmosféře a přistání na planetě. To samo o sobě si však vyžádalo vytvoření mnoha dalších prvků, zejména přistávacích vzpěr.

Samotný návrh si vyžádal velké množství kreseb. V té době probíhaly práce stále ještě ručně, bez použití počítačů. Hrubé kresby putovaly ke schválení producentům a po jejich schválení byly dále detailněji rozkreslovány. To se týkalo jak celého trupu, tak jeho částí, vybavení, ale také jednotlivých palub a jejich rozvržení.

Model prototypu

Model prototypu lodi USS Voyager

Model prototypu lodi USS Voyager

Finální model lodi

Spodní pohled na zadní část modelu

Dan Curry ukazuje pohyblivá vrata hangáru

Snímání modelu s přistávacími vzpěrami

Kresba přistávací vzpěry

První ucelený návrh lodi byl vytvořen na přelomu dubna a května 1994. Ten měl mírně trojúhelníkový trup, který plynule přecházel do sekundárního trupu. Z jeho horní části pak vycházely pylony warp gondol. Tento návrh stále ještě předpokládal, že loď bude schopná separace trupu. Warp gondoly měly po bocích jakýsi druh vrat, které se daly otevřít a za nimi byly umístěny warp cívky. Jednotky impulsních motorů byly umístěny v zadní části sekundárního trupu ponechávajíce zadní část spojovací části obou trupů volnou. Jednalo se o návrh, který byl výsledku hodně podobný, ale stále ještě se jednalo jen o prototyp. I tak však dostal od producentů schválení a bylo tak možné postavit demonstrační prototypový model.

Model prototypu měl celkem 48 palců (cca 1,2 m) na délku a postavil jej přímo Rick Sternbach z pěnové hmoty a tmele značky Bondo. Jednalo se pouze o maketu určenou k demonstraci skic a nikdy nebyla určena pro natáčení. Měly na ní být zejména ověřeny některé detaily, které se nakonec také dostaly do finální podoby lodi. Model oproti skicám doznal také několika úprav. Stále měl trojúhelníkový trup a velmi dlouhé warp gondoly, které byly umístěny na pylonech podobných těm, které měly runabouty třídy Danube. Ačkoliv byl tento model postaven pouze jako demonstrační, nikoliv jako finální podoba lodi, byl velmi blízko tomu, aby se finálním stal, jak poznamenal sám Sternbach. Producenti hodně dlouho zvažovali, jak s modelem dále naložit. Nakonec vzešel požadavek na úpravu. Loď měla mít více oblé tvary, vypadat jako "opravdu značková mašina".

Finální model

Po požadavku na úpravy modelu se pustil Sternbach do práce. Na úpravách pracoval od června 1994 asi měsíc ve spolupráci s Michaelem Okudou a Richardem Jamesem. Na základě nových upravených plánů pak byl finální model postavem v srpnu roku 1994 společností Brazil-Fabrication & Design Tonyho Meiningera. Model byl postaven z plastů a lité pryskyřice. Vnitřní osvětlení bylo provedeno neonové. Měřil přibližně 1,5 metru na délku, 61 cm na šířku a 25 cm na výšku. Obvykle se o něm referovalo jako o "pětistopém modelu". Po vlastním odlití pak následovalo nanášení finální barvy a popisků. Následně byl doručen do společnosti Image G, kde mělo probíhat snímání. Před tím však bylo potřeba udělat ještě několik změn, přičemž mezi nejzásadnější patřilo to, že nově měla mít třída Intrepid polohovatelné warp gondoly. Tyto úpravy tak probíhaly od poloviny října až do poloviny prosince 1994. Také zahrnovaly úpravu okenních výplní modelu tak, aby při snímání nenastaly podobné problémy jako u modelu USS Enterprise třídy Constitution refit.

Novinkou bylo, že hangár pro raketoplány, který je umístěný v zadní části sekundárního trupu, měl posuvná vrata. A vevnitř postavila Meiningerova společnost miniaturu hangáru, takže kamera mohla loď snímat i při otevřených vratech, což u předešlých modelů nikdy nešlo.

Protože lodě třídy Intrepid měly být podle požadavku producentů schopné přistání na povrchu planety, bylo nutné vytvořit přistávací zařízení. Model tak byl opatřen přistávacími vzpěrami a s nimi byl nafotogafován. Na základě fotografií pak byl celý efekt přistání kompletně počítačem generovaný, protože nebylo možné vytvořit model funkčních přistávacích vzpěr, na které by mohl být pět stop velký model bez problémů umístěn. Tento efekt byl použit pro epizodu VOY: The 37's.

Model lodi byl využíván velmi intenzivně v průběhu prvních tří sezón seriálu. Počínaje 4. sezónou byl fyzický model plně nahrazen počítačem generovaným, o který se postarala společnost Image G.

Samotný model byl stažen z produkce a 19. února 2004 se poprvé a naposledy objevil na veřejnosti, když byl vastaven v California Science Center v Los Angeles na večírku k uctění příspěvku NASA, Jet Propulsion Laboratory a dalších subjektů k průzkumu vesmíru při příležitosti vydání první sezóny seriálu Star Trek: Voyager na DVD nosičích.

6. října 2006 byl spolu s dalšími desítkami položek nabízen v aukci 40 Years of Star Trek: The Collection jako položka č. 357 s odhadní cenou mezi 10 a 15 tisící dolarů. Vydražen byl Adrianem Hancockem z Leicesteru v Anglii za cenu 110 tisíc dolarů bez provize, s nímž následně stanice History Chanell natočila rozhovor pro svůj televizní pořad Star Trek: Beyond the Final Frontier.

Odvozené modely

Pro seriál Star Trek: Deep Space Nine bylo spotřebováno velké množství různých modelů lodí. Vzniklo tak množství nejrůznějších typů, které nebyly nikdy zařazeny přímo do žádné třídy, nebo jejich zařazení je spíše polooficiální. Výroba těchto modelů obvykle probíhala tak, že se dávaly dohromady jednotlivé díly z různých stavebnic zejména od firmy Revell, protože před příchodem CGI efektů byl tento seriál skutečně velkým konzumentem modelů. A úpravy se tak nevyhnuly ani modelu třídy Intrepid.

Model třídy Yeager

Judy Elkins s modelem své lodi USS Elkins

Model USS Elkins

Model USS Elkins zepředu

Model USS Elkins shora

Třída Yeager

Prvním z těchto odvozených modelů je loď USS Yeager, která se objevila v seriálu hned několikrát. Jejím autorem je Gary Hutzel, který ji vytvořil v zásadě tak, že vzal primární trup třídy Intrepid a připojil k němu části z modelu makistického raideru. Tento model se dostal do všeobecného povědomí jako samostatná třída Yeager a je jí tak věnováno vlastní heslo.

USS Elkins - třída Griffin

Dalším modelem byla loď USS Elkins, která se objevila v epizodě DS9: A Time to Stand. Její autorkou je Judy Elkins, podle které získala své jméno. Ta pro stavbu tohoto modelu použila primární trup třídy Intrepid, warp pylony modelu třídy Danube a warp gondoly z modelu třídy Miranda. Další prvky pak pocházely z modelu stíhačky F-14. Na rozdíl od předešlého modelu se tento nedočkal ani polooficiálního zařazení do nějaké třídy. A tak zde opět zafungovala tvořivost fanoušků. Např. stránky www.ditl.org ji uvádí jako třídu Griffin i s popisem.

S příchodem hrozby Dominionu zvýšila Federace produkci nových lodí na historické maximum. Lodě začaly nyní z doků proudit nebývalými rychlostmi a produkce ve všech oblastech skoro neustále lámala všechny předešlé rekordy. Bohužel, v chaosu způsobeném těžkými ztrátami, které Federace utpěla během prvních fází války, bylo často velmi obtížné sladit úsilí stavby. Následkem toho zůstávala velká většina lodí nehotová, protože produkce například primárních trupů třídy Intrepid neodpovídala rychlostně produkci inženýrského trupu pro tuto třídu. Navíc mělo mnoho lodí trvalá bojová poškození takového rozsahu, že jedna nebo i více sekcí byly téměř kompletně zničeny, zatímco jiné byly bitvou téměř nedotčeny. S důmyslností reagovali na tuto situaci výrobní manažeři. A tak v této věci vycházely z jejich loděnic různé druhy lodí, které by se daly popsat pouze jako "Frankensteinova flotila" uvnitř Hvězdné flotily.

Žádné dvě lodě "Frankenstainovy flotily" nejsou přesně stejné, ačkoliv několik významnějších skupin se objevilo. Tzv. třída Griffin je jednou z nich. USS Griffin se zrodila poté, co byly loděnice Brektel napadeny letkou jem'hadarských útočných lodí. Loděnice utrpěly těžká poškození včetně totální destrukce 12 sekundárních trupů pro třídu Intrepid. Primární sekce, které ještě k sekundárním nebyly napojeny, zůstaly bez poškození.

Za normálních okolností by měla produkce přinejmenším 12 měsíců zpoždění, zatímco by se stavěly nové trupy. Avšak správce loděnic nebyl připravený čekat tak dlouho. Systém Brektel obsahuje hřbitov několika desítek lodních trupů. Tyto trupy byly tedy zachráněny, demontovány a přizpůsobeny čekajícím talířovým sekcím. Sekundární trupy pro toto užité pocházely ze skupiny lodí, vyřazených kolem roku 2250; gondoly byly získány z třídy Constitution refit, naposledy viděných ve službě před více než 75 lety. Gondolové vzpěry byly účelově navržené, podobné vzpěrám z třídy Danube, ale ve větším měřítku. USS Griffin byl spuštěn během 4 měsíců po útoku a dalších 25 lodí jej následovalo v následujících 8 měsících. Bizarní povaha třídy vedla k mnoha zvláštnostem, nejvíce znatelným u torpédového vybavení. Třída Intrepid má tři přední torpédomety v sekundárním trupu a dva zadní na zádi talířové sekce. Třída Griffin má po nahrazení sekundárního trupu tři zadní torpédomety, ale žádný přední. Tyto torpédomety jsou směsicí staré a nové technologie. Phaserové vybavení zahrnuje phaserové věže i moderní emitéry.

I různá lodní pole musela být překonfigurována, což vedlo k výraznému poklesu normálního výkonu. Lodě jsou tak pomalé a velmi těžce manévrovatelné. Štíty, pole strukturální integrity a systém inerciálních tlumičů jsou též poněkud ovlivněny, ale u těchto systémů může byt dosažen určitý stupeň kompenzace provozem těchto systémů nad jejich běžnou operační úroveň. To mělo za následek relativně vysokou potřebu oprav a drastické omezení životnosti trupu díky tomuto zacházení, nicméně tyto lodě nejsou navrženy pro dlouhou životnost.

V akci se třída Griffin nikdy nevyrovnala oblíbené třídě Intrepid. Tři z nich byly ztraceny hned po vstupu do služby. Nicméně několik z nich má připsány i úspěchy - nejpůsobivější je ten, kdy jediná loď třídy Griffin zničila uvnitř dominionských hranic cardassianskou loď třídy Galor ve střetnutí jeden na jednoho. Tento úspěch, který kapitánovi vynesl Medaili cti, umlčel kritiku a prokázal, že tyto bizarní lodě získávají svým umístěním do předních linií.

Další fyzické modely

V průběhu seriálu bylo zkonstruováno několik fyzických modelů buď celé lodi nebo jen částečných modelů. Některé se nezachovaly vůbec, jiné byly postupně prodány na různých aukcích.

Mezi ty, které byly více méně pro jedno použití, patří model přistávací rampy pro raketoplány. Ten postavil Joe Bauer pro epizodu VOY: Parallax proto, že společnost Amblin Imaging, která měla přistání vytvořit jako CGI model, nebyla toto schopná splnit včas a s vysoutěženým rozpočtem.

USS Voager v láhvi

Jeden z testovacích modelů při plánování snímání pro epizodu VOY: Ex Post Facto

Pro epizodu VOY: Friendship One byla využita malá vánoční ozdoba ve tvaru lodi Voyager od výrobce Hallmark, vytvořená v roce 1996, jako loď v láhvi, kterou stavěl Joseph Carey.

Stavebnice lodi USS Voyager od firmy Revell byla použita pro vytvoření modelu, který se jako tzv. zlatý model objevil v zasedací místnosti na USS Enterprise-E ve filmu Star Trek: Nemesis. Tento model byl postaben Johnem Eavesem a upraven ve společnosti ArtCraft Plating. Nicméně bohužel tato společnost nedodala model včas a tak se vlastně nikdy ve filmu neobjevil. Model pak převzal sám Eaves, v jehož vlastnictví je zřejmě dodnes.

Pro kamerové testy bylo postaveno hned několik modelů. Ty měly pěnová jádra a byly vytvořeny v různých velikostech. Tři z nich byly prodány na aukcích It's A Wrap! sale and auction v letech 2008 a 2009 za 305, 590 a 157,65 dolarů.

Poslední fyzický model byl postaven v pozdějších fázích seriálu, zřejmě také ze stavebnice firmy Revell. Nebyl nikdy použit k filmování, zřejmě to byl model, který pro různé účely používal sám Rick Sternbach. 31. března 2006 byl prodán na aukci Hollywood Action 24.

CGI modely

V době přípravy seriálu sice počítačová grafika ještě nebyla na takové úrovni, aby bylo možné vzdát se fyzického modelu zcela, ale v jeho průběhu pokročila natolik, že bylo možné přistoupit k využití počítačem generovaného obrazu při výrobě seriálu. Stalo se tak naplno s příchodem 4. sezóny.

Drátěný model

A výsledný model

Původní CGI model

Původní společnost, která byla zodpovědná za vizuální efekty, byla Santa Barbara Company (SBS). Ta již měla v době počátku seriálu svůj CGI model, který však měl jen malé rozlišení. Vlastní CGI model byl vytvořen ve společnosti Amblin Imaging Johnem Grossem, Grantem Bouchetem, D.H. Jonesem a Brucem Hallem. Pro jeho tvorbu bylo nutné nejdříve provést snímání vlastního fyzického modelu a následně digitalizaci. Ta byla provedene v programu Cyberscan a na jejím základě byl vytvořen drátěný model, který byl následně animován s použitím obrázků získaných snímáním fyzického modelu. Výsledný model se skládal z více než 300 tisíc polygonů a ve své době se jednalo o jeden z nejkomplikovanějších CGI modelů vůbec.

Nicméně technika stále ještě nebyla zcela dokonalá a i zde se tak vyskytly jisté problémy. Použitá metoda vykreslování modelu ve 2D verzi se ukázala jako mírně nevhodná pro 3D verzi, u níž se vyskytlo několik chybných zobrazení, kdy textura, nasnímaná z fyzického modelu, ne zcela seděla na 3D model, což potvrdil i Rick Sternbach. Obzvlášť viditelné pak tyto chyby byly v úvodních titulcích seriálu. I tak si však byly oba modely dosti podobné a rozeznat se na první pohled příliš nedaly. Šlo to například podle rozsvícených oken. CGI model měl okna rozsvícena v těch částech, kde fyzický model ne z toho důvodu, že v různých stísněných prostorách nebylo pro osvětlení prostě dostatek prostoru. CGI model se tak osvědčil a postupem času se použití počítačových modelů stávalo čím dál výhodnější, takže fyzické modely byly zase čím dál vzácnější.

Tento model byl používán již od počátku seriálu, což z něj činí, po seriálu Deep Space Nine, druhý seriál Star Trek, kde byly CGI modely užívány od samého počátku (v seriálu DS9 to byly sekvence červí díry a Odových přeměn).

Úprava CGI modelu

Od třetí sezóny se o vizuální triky starala společnost Foundation Imagine, za kterou vystupoval zejména Mitch Suskin. Jedním z jeho úkolů bylo provést kompletně nové mapování CGI modelu vytvořeného ve společnosti Amblin, která byla v té době již v likvidaci. Ještě předtím, než byla společnost producenty nasmlouvána. měli jim předvést práci na novém CGI modelu. Té se mimo Suskina účastnil i Robert Bonchune. Ten, jako velký ctitel původního seriálu, chtěl mít CGI model co možná nejvíce podobný fyzickému modelu. Bonchune totiž v té době již byl Star Trekový vererán vizuálních efektů. Prací na modelech strávil více než 5 let a to zprvu fyzických a pak i počítačových. A vůbec se mu nelíbila kvalita textury modelu. Když tak dostal příležitost prozkoumat model lodi Voyager, chtěl se jí chopit. Dokonce svému nadřízeném nabídl, že tuto práci udělá ve svém volném čase.

Boční pohled na model po úpravách Bonchuneho

Horní pohled na upravený model

CGI model v celé své kráse

Detailní záběr na podrobný model

V Borg Invasion 4D

Sternbachova kresba poškození můstku

Sternbachova kresba explodované paluby 5

A výsledný CGI model

USS Voyager ve hře Star Trek: Legacy

Jak seriál pokračoval dalšími a dalšími sériemi a technika stále kráčela dál a dál, bylo potřeba mít i nové záběry lodi, mnohem detailnější, než předešlé. Bonchune si při té příležitosti všiml, že loď má v jistých okamžicích při nasvícení narezlou auru a také různě mění barvy. Problémy byly i se zobrazováním některých částí deflektorové antény a warp gondol. Bonchune tak v průběhu let udělal na modelu množství zásadních zásahů, zejména doplnil texturu, aby byla podrobnější, upravil deflektorovou anténu nebo upravil osvětlení všech povrchů.

Po těchto úpravách a schválení ze strany Dana Curryho a Mitche Suskina, byl finální CGI model předán i společnosti Digital Muse (pozdější Eden FX a nástupce společnosti Amblin), která se podílela na efektech pro seriál Deep Space Nine tak, aby v obou seriálech byly modely shodné.

Ve skutečnosti však existovaly celkem 3 CGI modely lodi. První z nich byl model s minimálním rozlišením, který se používal pro rychlé záběry, kde bylo potřeba rychle postupovat v natáčení a následně se efekt nahradil (i když Bonchune vzpomínal, že v několika případech se na to zapomnělo). Také se používal tam, kde byla loď ve velké dálce a rozlišení tak nebylo třeba.

Standardní model, který upravil Bonchune, se používal pro běžné záběry. A posledním byl speciální model, který byl velmi podrobný a ten se užíval jen v případech, kdy bylo potřeba velmi blízkých záběrů na některou část lodi. Příkladem je blízký záběr na okna pracovny kapitána Janewayové v epizodě VOY: Good Shepherd. Zprvu byly pro tyto záběry vytvářeny pouze dílčí modely, ale nakonec se ukázalo jako vhodnější řešení mít celý podrobný model. Ačkoliv nakonec existoval model lodi s vysokým rozlišením, nebyl v seriálu používán pro běžné záběry. Důvodem byly problémy s pamětí tehdejší výpočetní techniky a velkou časovou odezvou při vykreslování lodi v jednotlivých záběrech.

Některé detaily na model s velkým rozlišením byly přidávány postupně, jak byly potřeba. Množství z nich vyžadovaly např. epizody VOY: Scorpion a VOY: Year of Hell. Tyto detaily se nedělaly odděleně, ale byly nakonec plně integrovány do modelu s vysokým rozlišením.

Posledního použití se model dočkal již mimo seriál. V roce 2004 byl použit pro atrakci Borg Invasion 4D v Star Trek: The Expirience, kde bylo dokonce potřeba zvýšit jeho rozlišení.

Další CGI modely

V průběhu natáčení seriálu se objevily různé odvozené CGI modely. Jak bylo zmíněno výše, daly by se za ně považovat i různé detailní modely částí lodi, které ale nakonec vytvořily jeden velký model ve vysokém rozlišení.

Mezi nejzajímavější modely, které byly vytvořeny, patří ten, který byl užit pro dvojdílnou epizodu VOY: Year of Hell.Zde měla být loď systematicky stále více poškozována. První skicy provedl Rick Sternbach v srpnu 1997 tak, aby producentům předvedl možnosti. Následně musely být skicy předány do Foundation Imaging, aby se připravil model. Sám Sternbach na jednu ze skic připsal vzkaz pro výtvarníky Hezkou zábavu při sladění záběrů interiéru a exteriéru. Práce na tomto modelu se s velkou zodpovědností ujal Koji Karamura, kterého později chválil i jeho nařízený, Adam Lebowitz. Podle jeho názoru by podobné scény byly bez počítačové technologie v podstatě neproveditelné, alespoň ne pro seriál s omezeným rozpočtem. Karamurovu práci nakonec pochválili i další činovníci Foundation Imaging i producenti.

Sternbachovy skicy poškozené lodi byly nabídnuty v aukci The Official Star Trek Prop and Costume Auction konané 8. srpna 2010. Byly prodány jako položka 396 za celkových 240 dolarů včetně provizí.

Speciální CGI modely byly vytvořeny pro epizody VOY: Scorpion, kde se loď ukázala s borgskými vylepšeními na trupu a dále pro závěrečnou dvojepizodu VOY: Endgame, kde byly zejména působivé záběry instalace ablativního pancíře. Za návrhem tohoto posledního speciálního modelu stojí Pierre Drolet.

CGI model lodi ve vysokém rozlišení se mnohokrát objevil také v některých Star Trek publikacích, velmi populární byl jeho výsky v kalendáři Ships of the Line a v odvozených publikacích.

Výskyt v nekanonických dílech

Třída Intrepid se samozřejmě stala velmi oblíbenou a objevila se jak v mnoha románech, tak v různých počítačových hrách ze světa Star Treku. Nejznámější výskyty jsou ve hrách Star Trek: Armada II a Star Trek: Starfleet Command III, kde se objevily desítky pojmenovaných lodí této třídy. Sama loď USS Voyager se objevila např. ve hrách Star Trek: Voyager - Elite Force nebo Star Trek: Elite Force II.

V populární hře od společnosti Bethesda Softworks Star Trek: Legacy je USS Voyager jednou z lodí, které je možné si zvolit jako svou hrací. Hra však nabízí i mnoho dalších pojmenovaných lodí této třídy. Stejně tak je USS Voyager nabízena jako volitelná loď ve hře Star Trek Online, kde si ji může za svou loď zvolit hráč s hodností kapitána nebo vyšší. V této hře se nabízí ještě další dvě varianty této třídy, jedna dokonce vybavená ablativním pancéřováním.