Popis

Třída Soyuz, USS Bozeman

Třída Soyuz zezadu, USS Bozeman

Můstek lodi třídy Soyuz, USS Bozeman, kapitán Morgan Bateson

Třída Soyuz byla typem hvězdných lodí, které Hvězdná flotila užívala koncem 23. století. Ze služby byly tyto lodě vyřazeny do konce 80. let 23. století.

TNG: Cause and Effect

Vzhled třídy

Lodě třídy Soyuz konstrukčně vychází z lodí třídy Miranda. Jejich konstrukce je však mnohem jednodušší. Postrádají zejména příčný stabilizátor typický pro třídu Miranda. Lodě se skládají z talířové sekce, pod kterou je podvěšen pár warp gondol. Zadní část lodi je prodloužením talířové sekce s hangáry raketoplánů. Nad warp gondolami jsou umístěny senzorové platformy. V zadní části mají tyto lodě namísto příčného stabilizátoru v horní i spodní části umístěny dvě střelecké věže s těžkými phasery. Tato třída nemá žádné torpédomety.

TNG: Cause and Effect

Můstek

Můstek těchto lodí je uspořádán jako u většiny tříd lodí Flotily, ale poplatně době služby těchto lodí, tedy konci 23. století. V jeho přední části se nachází hlavní obrazovka. Kapitánovo křeslo je umístěno uprostřed na vyvýšeném místě. Po obvodu můstku jsou pak umístěny pracovní stanice.

TNG: Cause and Effect

Známé lodě této třídy

USS Bozeman, NCC-1941

Zákulisní informace

Třída Soyuz se v celém Star Trek světě objevila pouze jednou v epizodě TNG: Cause and Effect. Scénář loď popisoval jako "jednoznačně starý typ lodi". Referenční publikace Star Trek Encyclopedia, Star Trek: The Next Generation Companion a Star Trek: The Next Generation - The Continuing Mission shodně popisují, že produkce měla v úmyslu vytvořit vzhledově zcela novou třídu lodí, která by odpovídala vzhledu lodí z původního seriálu, tedy ještě před filmovými úpravami. Bohužel však k tomuto nedošlo kvůli rozpočtovým důvodům. Protože však bylo nutné mít loď na obrazovce, byl pro třídu Soyuz použit už existující model třídy Miranda, který byl patřičně upraven.

Okudova kresba úprav třídy Miranda

Fotografie studiového modelu

Studiový model

Pro loď USS Bozeman byl tedy nakonec použit studiový model lodi USS Reliant, tedy model třídy Miranda. Ten byl postaven pro film Star Trek II: The Wrath of Khan, ale byl následně intenzivně využíván také v seriálu The Next Generation a to v různých modifikacích a úpravách, aby lodě alespoň trochu vypadaly odlišně.

Právě úpravy pro loď USS Bozeman byly největšími modifikacemi, které se modelu dostaly. Tyto úpravy byly provedeny v roce 1992 v průběhu páté sezóny seriálu pro epizodu TNG: Cause and Effect. Původní záměr sice byl vytvořit zcela nový model s novým vzhledem, ale to se z rozpočtových důvodů nepodařilo. Natáčení této epizody totiž bylo od počátku finančně poměrně náročné. Předně bylo třeba postavi několik modelů lodi USS Enterprise-D, které byly určeny k rozbití. Obě lodě totiž v epizodě hned několikrát explodují. Tyto modely byly v různých podrobnostech. Dále bylo třeba postavit dva speciální modely této třídy, warp gondolu a model hangáru, který hrál v epizodě zásadní roli.

V konečném důsledku tak již nezbyly prostředky na stavbu zcela nového modelu lodi třídy Soyuz, ačkoliv myšlenka zůstala. Stará třída měla totiž divákům jasně ukázat, jak dlouho byla loď v časové smyčce uvězněna. Bylo tedy rozhodnuto využít existující model lodi třídy Miranda a patřičně jej upravit. O tyto úpravy se postarali Greg Jein a Michael Okuda. Samotné modifikace nebyly trvalého charakteru a po natočení epizody byl model očištěn a vrácen do původní podoby a posléze užíván pro natáčení seriálu Deep Space Nine.

Mimo úpravy modelu třídy Miranda však Jein "postavil" ještě trosky obou lodí, které zbyly po jejich vzájemné kolizi a následné explozi. Většina těchto trosek však byla po ukončení natáčení epizody prostě vyhozena. Některé větší, pocházející však z lodi USS Enterprise-D, byly následně prodány na aukcích.

Nekanonické zdroje a pohled fanoušků

Z dalších děl se lodě třídy Soyuz vyskytly již pouze v komiksu TOS: Spock: Reflection, Issue #3, kde se objevuje loď USS Collins pod velením admirála Patricie Carlsonové. Tato loď byla zničena v roce 2265 protržením warp jádra. Část posádky byla zachráněna lodí USS Enterprise.

USS Collins

Třída Soyuz (© Mateen Greenway)

Z kanonických i nekanonických zdrojů jsou toto prakticky jediné dostupné informace. Opět se zde proto projevila tvořivost fanoušků, kteří na několika stránkách zveřejnili popis této třídy. Následující popis pochází ze stránek www.ditl.org.

Koncem 60. let 23. století začaly nejvzdálenější federální kolonie významně trpět nájezdy z různých stran. Někteří z nájezdníků byli obvyklou směsí námezdných zlodějů a kriminálníků, ale přinejmenším u nejvážnějších útoků existovalo silné podezření, že byly spáchány klingonskými silami, chtivými otestovat sami sebe vůči federálním silám.

Jako odpověď rozmístila Hvězdná flotila k těmto koloniím své hvězdné lodě. To se ale ukázalo být značně neekonomické. Mnoho z těchto kolonií mělo řádově jen několik tisíc obyvatel, a proto nebylo žádoucí držet v takovém systému velkou hvězdnou loď k obraně podobného cíle. Hvězdná flotila se proto rozhodla pro stavbu nové třídy lodí, která by byla určena pro ochranu kolonií. Zdroje pro zřízení nové výrobní linky nebyly ale jednoduše k dispozici. Třída Soyuz tak byla kompromisním řešením. Založením třídy na již existujících úspěšných prvcích třídy Miranda se Hvězdná flotila z velké části vyhnula nákladům souvisejícím s návrhem a přípravou projektu, protože už existovala skupina lidí, která byla s konstrukcí obeznámena.

Základní návrh byl upraven tak, aby byla třída Soyuz stavitelná tak snadno, jak jen by to bylo možné. Role ochránce kolonií pak vyžadovala, aby byla loď umístěna v jednom systému po dlouhé časové období, než aby prováděla rozsáhlejší hlídky napříč systémy. Jakýkoliv boj by se pak pravděpodobně odehrával při impulzních rychlostech a pouze v rámci daného hvězdného systému. Typičtí nájezdníci by byli vybaveni pouze relativně lehkými zbraněmi a slabou obranou. Ovšem třída Soyuz potřebovala mít značnou rezervu v útočné palebné síle, aby se mohla vypořádat i s Klingony. Hvězdná flotila se rozhodla pro vypuštění příčného stabilizátoru s fotonovým torpédometem, obvyklým u třídy Miranda a nahradit jej párem střeleckých věží, osazených párem těžkých phaserů. To by poskytlo znamenitou palebnou sílu pro boj zblízka a dovolilo odstranění systémů a personálu, spojených s torpédomety.

Další opatření, směřující na snížení ceny třídy Soyuz, zahrnovaly snižování zátěžové kapacity motorů tak, že warp 8 mohl být udržen maximálně hodinu, oproti 12 hodinám u standardní třídy Miranda. Diplomatické vybavení bylo redukováno ze stupně čtyři na stupeň tři a vědecké vybavení bylo téměř zcela vypuštěno. Na druhou stranu, v pozdějším stupni návrhu bylo rozhodnuto přidat několik senzorů dlouhého dosahu. To proto, aby mohla třída Soyuz včas zaregistrovat případného nájezdníka a dobře se na něj připravit a též jim umožnit fungovat jako průzkumná plavidla prostoru v okolí kolonie.

Třída Soyuz byla dána do provozu počátkem 70. let 23. století a byla velmi úspěšná. Během jejich služby klesl za rok počet nájezdníků na méně než čtvrtinu předešlého počtu a desítky nájezdnických lodí byly chyceny nebo zničeny.

S poklesem hrozeb nájezdů začala Hvězdná flotila hledat další uplatnění pro tyto lodě. Některé sloužily jako pohraniční hlídková plavidla, zásobovaly vzdálené základny a dohlížely na vesmírné cesty. Nejpozoruhodnější akce, podniknutá lodí třídy Soyuz, se stala roku 2278, kdy byla USS Bozeman schopna zabránit útoku klingonského bitevníku na Hvězdnou základnu 12. Věřilo se, že tato loď byla během akce zničena, ale roku 2368 se loď naprosto nedotčená vynořila z časové anomálie a těsně se vyhnula srážce s USS Enterprise-D. Kapitán Bateson, který se stal hrdinou, zůstal u Flotily a byl pověřen velením jiné lodi jménem Bozeman, která se roku 2373 účastnila bitvy s Borgy u Země.

Koncem 80. let 23. století se tyto lodě staly obětí svého vlastního úspěchu. Nájezdníci, kteří ještě před dvaceti lety plenili kolonie Federace, byli z velké části rozprášeni, zatímco federální expanze znamenala, že mnohem více standardních lodí Federace přelétalo skrze dřívější okrajové oblasti. Tak se třída Soyuz stávala stále více zbytečnou, až byla s konečnou platností roku 2288 vyřazena z provozu.