Lidé ve Star Treku

Leonard Nimoy byl americkým hercem, filmovým režisérem, fotografem, spisovatelem, zpěvákem a skladatelem. Celosvětově se proslavil svou rolí Spocka, polovičního člověka a polovičního Vulkánce. Tuto roli ztvárňoval prakticky 50 let, od vůbec první pilotní epizody The Cage z roku 1964 až do roku 2013, kdy se objevil ve filmu Star Trek Into Darkness.

Leonard Nimoy se narodil ve West Endu v Bostonu do židovské rodiny, která do Spojených států emigrovala z Ukrajiny, přičemž jeho rodiče byli při emigraci rozděleni a znovu se setkali až ve Spojených státech. Jeho matka Dora, rozená Spinner, byla ženou v domácnosti a jeho otec Max vlastnil holičství ve čtvrti Mattapan. Leonard měl staršího bratra Melvina.

Protože rodina byla vcelku chudá, pracoval Leonard již jako dítě, aby ji podpořil. Vystřídal různé profese, včetně prodeje novin a pohlednic, čističe obuvi a když byl starší, prodával vysavače. Už od osmi let začal hrát v dětských a regionálních divadlech. Jeho rodiče chtěli, aby vystudoval vysokou školu a získal stabilní zaměstnání. Podporovali jej i v jeho snaze naučit se hrát na akordeón pro případ, že by stabilní práce nevyšla. V jeho snu stát se hercem ho podporoval zejména jeho dědeček. Když zpíval ve sboru v místní synagoze, objevil v sobě také pěvecký talent a zpěvu se pak věnoval celý život s různým úspěchem.

Svou první větší roli získal, když mu bylo 17, byť se jednalo jen o amatérské nastudování hry Clifforda Odeta Awake and Sing!. Následně se zapsal na divadelní kurzy na Boston College a po ukončení studií zde se přestěhoval do Los Angeles, kde svých ušetřených 600 dolarů použil jako zápisné na herecké kurzy na Pasadena Playhouse. Zde byl však brzy poměrně dosti rozčarovaný, protože nabyl dojmu, že herecké schopnosti, které se naučil dříve, jsou mnohem lepší než cokoliv, co se učilo zde. Začal se věnovat tzv. metodickému herectví založeném na konceptu Konstantina Stanislavského, ruského herce, pedagoga a teoretika. Za svůj vzor si vzal herce Marlona Branda a jako on začal nosit trička a džíny.

V roce 1953 narukoval jako záložák do armády. 18 měsíců sloužil ve Fort McPherson v Georgii, dokud v roce 1955 službu neukončil v hodnosti seržanta. Část své vojenské služby strávil ve speciálních složkách, které se věnovaly mj. i divadelním přestavením. Po odchodu z armády si našel se svou ženou Sandi byt v Los Angeles a aby rodinu zabezpečil, začal pracovat jako taxikář.

V té době se už věnoval i herectví. První roli získal ve filmu Queen for a Day v roce 1951, kde bylo jeho jméno i v titulkách, ale špatně napsáno (jako Leonard Nemoy). V dalších filmech nebyl často ani uváděn a vesměs se jednalo o "béčkové" produkce nebo televizní filmy. Už v té době si uvědomil, že bude spíše hercem vedlejších, byť kvalitně zahraných rolí, než aby se stal hercem v hlavní roli. Od té doby se objevil v mnoha filmech a seriálech, většinou se jedná o díla, která jsou v našich končinách prakticky neznámá. Výjimkou jsou některé seriály, jako např. Perry Mason, The Twilight Zone nebo The Outer Limits.

V té době se podílel i na dvou seriálech, díky kterým se seznámil i s Genem Roddenberrym a dalšími herci a producenty, kteří následně připravovali seriál Star Trek. Byly to seriály The Lieutenant a The Man from U.N.C.L.E.. Byť zde měl jen epizodní roli, zanechal dojem na správných místech.

Když se Nimoy objevil v seriálu The Lieutenant (v epizodě In the Highest Tradition), Roddenberry se poměrně záhy rozhodl, že by byl vhodným kandidátem na roli do jeho nově připravovaného seriálu Star Trek. Původně jej však zamýšlel pro roli palubního lékaře. Nakonec jej ale obsadil do role polovičního člověka a polovičního Vulkánce Spocka, což byla role, která jej celosvětově proslavila a změnila jeho život.

Nimoy začal roli Spocka ztvárňovat přesně 17. listopadu 1964, kdy začalo natáčení pilotního dílu The Cage. Jeho natáčení bylo ukončeno v prosinci 1964, ale epizoda byla ze strany televizní stanice NBC odmítnu pro příslišnou intelektuálnost. S ohledem na investované prostředky však studio umožnilo realizovat nový pilotní díl s názvem Where No Man Has Gone Before. Mezi těmito dvěma pilotními filmy se uskutečnilo množství změn, mimo jiné i v obsazení jednotlivých rolí. Postava Spocka byla jedinou (hlavní), která se z neodvysílaného pilotního dílu dostala i do vlastního seriálu.

Role Spocka se stala pro seriál vpravdě ikonickou. Nimoy je spojen s mnoha projevy této postavy a utvářením celého konceptu světa druhu Vulkánců. Byl to on, kdo přišel s tradičním vulkánským pozdravem nebo s vulkánským nervovým chvatem. Diváci obdivovali jeho chladnokrevnost i logický přístup k řešení problémů. Komentátoři zase psali, že Nimoy a jeho postava Spocka přinesli do science fiction inteligenci a charakterní přednes. Nimoy se objevil ve všech dílech původního seriálu a stal se tak jediným hercem, kterému se to podařilo, protože účinkoval v obou pilotních epizodách. Během všech tří sezón byl pokaždé nominován na Cenu Emmy právě za postavu Spocka.

Nimoy se stal zřejmě nejznámějším z herců, respektive jeho postava byla asi nejikoničtější. Zájem veřejnosti měl však na Nimoye i negativní dopady. Později přiznal, že se kvůli tomu stal závislým na alkoholu. Byť nepil během práce, po ní se obvykle potřeboval zoufale napít. To vedlo až k tomu, že začal trpět depresemi a měl sebevražedné sklony. Z těchto stavů se však nakonec dostal a úspěšně pokračoval ve své práci.

Leonard Nimoy v seriálu Mission Impossible (© Paramount, 1969)

Spock těsně před rituálem Kolinahr; Star Trek: The Motion Picture

Nimoy režírující film The Search for Spock (© Paramount)

Ve filmu The Voyage Home

Leonard Nimoy a Denise Crosby na place při natáčení epizody TNG: Unification (© Paramount)

Animovaný Nimoy v díle seriálu Simpsonovi Marge versus jednokolejka (© 20th Century Fox)

Nimoy jako doktor William Bell v seriálu Fringe (© Warner Bros.)

Leonard Nimoy a Zachary Quinto, dva představitelé Spocka v roce 2007 (© GettyImages)

Spock v alternativní realitě roku 2259, poslední Nimoyova filmová role v roce 2010 ve filmu Star Trek Into Darkness

Holografický Spock v roce 2383

Po ukončení seriálu Star Trek: The Original Series se krátce nato objevil v dalším seriálu společnosti Desilu, kterou již v té době převzal gigant Paramount, a sice v populárním Mission: Impossible, kde se objevil v celkem 49 epizodách mezi léty 1969 až 1971. V seriálu tedy účinkoval celkem 2 sezóny z celkových sedmi a nahradil v něm herce Martina Landaua. Do hlavního osazenstva seriálu až do jeho konce se nakonec nedostal i proto, že stále byl zaškatulkovaný jako Spock.

Následně se objevil v několik televizních filmech a zahrál si také v jedné epizodě seriálu Columbo s Peterem Falkem v hlavní roli.

Do role Spocka se opět vrátil v seriálu Star Trek: The Animated Series, resp. v tomto animovaném seriálu Spockovi propůjčil pouze svůj hlas. Objevil se ve všech 22 epizodách, které byly rozděleny do celkem dvou sezón. Seriál se vysílal mezi léty 1973 a 1974 a úspěchu původního seriálu již nedosáhl.

Protože společnost Paramount chtěla využít potenciál Star Treku, který se zejména po prodeji do zahraničí stával čím dál více populární, začal se připravovat nový hraný seriál Star Trek: Phase II. Zde se však měl Spock objevit pouze ve dvou z plánovaných jedenácti epizod. Důvodem byla zejména skutečnost, že do seriálu byla včleněna nová postava Vulkánce (tentokrát čistokrevného) Xona, který měl v zásadě postavu Spocka nahradit. Nimoy se tak přesunul k jiným projektům, nicméně již v roce 1978 se z připravovaného seriálu stal celovečerní film Star Trek: The Motion Picture (údajně i pod tlakem úspěchu filmu Star Wars IV: The New Hope). Nimoy se do role Spocka vracet příliš nechtěl, ale byl přesvědčen i jménem režiséra, kterým byl slavný Robert Wise. Film měl premiéru 7. prosince 1979 a byť úspěchu Hvězdných válek nikdy nedosáhl, předznamenal novou éru pro Star Trek i pro Nimoye.

Za roli v prvním Star Trek filmu obdržel Nimoy nominaci na cenu Saturn a zřejmě i pod tímto vlivem se rozhodl v roli Spocka vrátit ve druhém filmu Star Trek II: The Wrath of Khan, avšak s rolí Spocka se chtěl v tomto filmu rozloučit a Spock na jeho závěru zemřel, když zachránil USS Enterprise. Proti jeho smrti se však strhla smršť dopisů a fanoušci razantně protestovali. A producenti se tedy rozhodli, že Spock musí žít i nadále. Další film Star Trek III: The Search for Spock se zabývá, již podle názvu, právě pátráním po Spockovi, jehož tělo regenerovala planeta Genesis. Památná je Nimoyova odpověď na dotaz jednoho z fanoušků, který se ptal, zda se Spock skutečně vrátí. Nimoy odpověděl: "No, podívejte se, jmenuje se to Pátrání po Spockovi, ne? Kdyby se na konci filmu kapitán Kirk otočil na kameru, pokrčil rameny a prohlásil 'Promiňte, nenašli jsme ho', tak nám diváci zboří kino.". Poté se objevil ve všech dalších filmech s celou původní posádkou, tedy Star Trek IV: The Voyage Home, Star Trek V: The Final Frontier a Star Trek VI: The Undiscovered Country.

Nimoy vstoupil také na pole režisérské. Režíroval třetí a čtvrtý film s původní posádkou. Čtvrtý snímek Star Trek IV: The Voyage Home je druhým nejlépe hodnoceným snímkem mezi původní šesticí filmů (hned po šestém). Za režii obou snímků byl opět nominován na cenu Saturn, ve čtvrtém filmu se dočkal nominace i za herecký výkon v roli Spocka.

Nimoy však nezůstal jen u režírování. Zapojil se i do psaní scénářů, stalo se tak ke třetímu, čtvrtému a šestému filmu. U šestého filmu Star Trek VI: The Undiscovered Country působil také jako jeden z výkonných producentů. Jeho úspěch dokonce přinesl žádost Franka Mancusoa, Sr., předsedy představenstva společnosti Paramount Pictures, aby se stal jedním s producentů připravovaného seriálu Star Trek: The Next Generation, což však Nimoy odmítl.

V roce 1991 přijal nabídku, aby si zopakoval svou roli Spocka ve dvojepizodě TNG: Unification. Zajímavé je, že kvůli jeho vytížení a faktu, že se Spock objevoval více ve druhém dílu, se první natáčela druhá epizoda a až následně první.

V roce 1994 byl osloven, zda by si roli Spocka nezopakoval v připravovaném filmu Star Trek Generations, který předznamenával nástup nové generace filmů. Nimoy však roli odmítl poté, co si přečetl scénář. K tomu uvedl, že Spock neměl ve filmu žádnou roli, jen se v něm objevil. Rickovi Bermanovi, jednomu ze scénáristů, měl říct, že tento jeho výstup může ztvárnit kdokoliv jiný.

Mezi prací na filmech z univerza Star Treku se Nimoy intenzivně věnoval také práci pro televizi. Objevil se v mnoha televizních filmech a seriálech, obvykle šlo spíše o epizodní role. Věnoval se také režii. Jeho vůbec nejúspěšnějším režisérským počinem je film 3 Men and a Baby (Tři muži a nemluvně, 1987), jeden z nejvýdělečnějších filmů toho roku.

Objevil se v novém zpracování seriálu The Outer Limits (Krajní meze, 1995-2002), v seriálu The Simpsons (Simpsonovi), jako mluvící hlava sebe sama v seriálu Futurama nebo jako hlas figurky Spocka v seriálu The Big Bang Theory (Teorie velkého třesku, 2007-2019). Velkou roli doktora Williama Bella získal v seriálu Fringe (Hranice nemožného, 2008-2013).

Věnoval se také dabingu a namlouvání dokumentárních filmů. Z dabingu je možné uvést např. hlas robota Sentinela Prime ve filmu Transformers 3 z roku 2011 a to přesto, že již v roce 2001 ohlásil, že odchází na odpočinek.

V roce 2007, když se chystal nový film Star Trek režiséra J. J. Abramse, bylo oznámeno, že se Nimoy vrací do své ikonické role Spocka, respektive starší verze Spocka. Když obhajoval svůj návrat, tak uvedl, že film má skvělý scénář, režiséra a herce, který ztvární mladšího Spocka. Tím byl herec známý zejména ze seriálu Heroes, kde ztvárnil roli záporáka Sylara Zachary Quinto. Svou obhajobu uzavřel slovy: "Bylo to logické."

Natáčení nového filmu probíhalo od listopadu 2007 do března 2008 a Nimoy propůjčil svůj hlas pro propagační videa, kde říká slavnou větu "Space...the final frontier".

V roce 2010 oznámil opětovný odchod na odpočinek. Také potvrdil, že v případném dalším filmu Star Trek se již neobjeví. Podle něj by to bylo nefér vůči Zacharymu Quintovi, který v něm Spocka hrál. Přesto se krátce objevil i v dalším filmu Star Trek Into Darkness, kde mladšího Spocka varuje před Khanem Noonienem Singhem a prozradí mu, jak jej původní posádka přemohla. Tato malá role byla v podstatě jeho poslední.

Když se připravoval film Star Trek Beyond, objevily se spekulace, že by se v něm mohli objevit Leonard Nimoy i William Shatner jako starší verze Spocka a kapitána Kirka z budoucnosti jedné alternativní linie. Nimoyova smrt však tomuto zabránila. Namísto toho bylo do tohoto filmu včleněno, že také Spock zemřel na Novém Vulkánu.

Přesto se postava Spocka vrátila ještě dvakrát, vždy šlo ale o archivní záběry. Poprvé se tak stalo ve třetí sezóně seriálu Star Trek: Discovery. Když se posádka dostana do 32. století, je zde Michael Burnhamová, Spockova nevlastní sestra, konfrontována se Spockovou historií a zejména s faktem, že právě on započal stovky let probíhající sjednocování Vulkánců a Romulanů. Epizoda dostala příznačný název DIS: Unification, Part III.

Následně se ještě postava Spocka jako hologram objevila v animovaném seriálu Star Trek: Prodigy. Zde v epizodě PRO: Kobayashi slouží jako jeden z průvodců mladíka Dala testem Kobayashi Maru. Pro tuto epizodu autoři použili sestřih archivních nahrávek z epizod TOS: The Immunity Syndrome, TOS: Ballance of Terror, TOS: The Enterprise Incident, TOS: The Ultimate Computer, TOS: Journey to Babel, TOS: The Doomsday Machine, TOS: The Changeling, TOS: Obsession, TOS: The Enemy Within, Star Trek II: The Wrath of Khan a TNG: Unification, Part II.

Leonard Nimoy namluvil také různé hry z univerza Star Treku, např. Star Trek: 25th Anniversary Enhanced, Star Trek: Judgment Rites nebo Star Trek Online. Ve všech z nich představoval komandéra Spocka.

Nimoy měl velkého koníčka ve fotografování. Již od dětství se mu rád věnoval a v 70. letech dokonce studoval fotografii na University of California v Los Angeles. V té době vážně zvažoval změnu kariéry, protože to bylo těsně po ukončení seriálu Star Trek.

Dalším oborem, kterému se věnoval, je psaní knih. Je autorem svých dvou autobiografií. První z nich se jmenuje I Am Not Spock (1975), která byla poměrně kontroverzní mezi fanoušky, kteří se mylně domnívali, že se Nimoy od své role Spocka zcela distancuje. Zajímavý je i styl, kterým je kniha napsána, protože Nimoy na mnoha místech vede imaginární rozhovory sebe a Spocka. Kniha se dotkla i jisté krize identity, která Nimoye po náročné roli Spocka začala pronásledovat. Po dvaceti letech vyšel druhý díl nazvaný I Am Spock (1995), která již byla v mnohém smířlivější a bylo vidět, že se Nimoy se svou rolí Spocka srovnal. V roce 2014, tedy těsně před jeho smrtí, byla vydána audioverze této knihy, kterou čte sám Nimoy.

Věnoval se také hudbě. Vydal celkem 5 alb v produkční společnosti Dot Records. První album se opět dotýká jeho role, když nese název Mr. Spock's Music from Outer Space. Později se podílel nebo spolupodílel i na vydání dalších hudebních alb.

Nimoy pochází ze židovské rodiny. Celý život byl také aktivní v židovské komunitě a četl plynně jidiš.

Byl dvakrát ženatý. V roce 1954 se oženil s herečkou Sandrou Zober, se kterou měl dvě děti, dceru Julie a syna Adama. Adam Nimoy se věnuje také filmu. Režíroval dokonce některé epizody seriálu Star Trek: The Next Generation a jeho manželkou je herečka Terry Farrell, představitelka Jadzie Dax ze seriálu Star Trek: Deep Space Nine. O svém otci dokonce natočil dokumentární film For the Love of Spock (2016). Po 32 letech manželství svou ženu opustil, údajně dokonce na její oslavě 56. narozenin a v roce 1987 bylo manželství rozvedeno. Na Nový rok 1989 se oženil se Suzan Bay, sestřenicí režiséra Michaela Baye.

Nimoy také uváděl, že postava Spocka mu značně ovlivnila osobnost i soukromý život. Kvůli náročnému natáčení, kdy byl Spockem 12 až 14 hodin denně pět dnů v týdnu se údajně začal jako Spock chovat i v běžném životě, zejména se omezoval v projevování emocí a dokázal se uklidnit i ve vypjatých situacích. Vypnout dokázal jen o nedělích, kdy se nenatáčelo.

V roce 2014 vyšlo najevo (potvrdil to Walter Koenig, představitel Pavla Čechova a později i sám Nimoy), že to byl právě Nimoy, kdo se zasadil o to, aby herečka Nichelle Nichols (představitelka Uhury) měla stejné platové ohodnocení za svou práci, jako ostatní herci v hlavních rolích. Nichols měla totiž v šedesátých letech dva handicapy. Byla ženou a ještě k tomu černou.

Leonard Nimoy má svou hvězdu na Chodníku slávy. 2. června 2015 po něm byl pojmenován asteroid (4864 Nimoy).

V roce 2014 Nimoy oznámil, že mu byla diagnostikována chronická obstrukční plicní nemoc, kterou lékaři přičítali zejména jeho dlouhodobému kouření. Několikrát také pobýval v nemocnicích právě kvůli této chorobě. 25. února 2015 upadl do komatu a 27. února 2015 zemřel na komplikace spojené s touto plicní chorobou. Stalo se tak v jeho domě v Bel Air. Pochován byl 1. března 2015 na hřbitově v Los Angeles. Pohřbu se účastnilo na 300 hostů, včetně mnoha jeho kolegů ze Star Treku.