Základní informace
Biografie
Susan Oliver (vlastním jménem Charlotte Gercke) byla americkou filmou a televizní herečkou, televizní režisérkou a také známou leteckou nadšenkyní a pilotkou.
Jejími rodiči byli George Grecke, politický novinář a komentátor listu New York World a Ruth Hale Oliver, známá astroložka a příležitostná herečka drobných rolí. Rodiče se rozvedli, když byla ještě malá a ona zůstala se svou matkou, která se přestěhovala do jižní Kalifornie, kde právě rozvinula svůj astrologický byznys. Charlotte se po přestěhování sem rozhodla pro dráhu herečky a změnila si jméno na Susan Oliver.
V září 1949 se kvůli studiím vrátila do New Yorku, kde nejdříve navštěvovala Swarthmore College a následně kurzy herectví v Neighborhood Playhouse School of the Theatre. Nejdříve vystupovala v různých regionálních divadlech nebo reklamních spotech. První větší herecký zářez získala v roce 1955, když se objevila v seriálu Goodyear Television Playhouse. Její projev zaujmul, byť se jednalo o jednu epizodu, a následující roky šla z jedné role do druhé.
V 50. a 60. letech se objevila v desítkách televizních seriálů, které jsou v našich končinách prakticky neznámé. Z těch známějších je možné uvést seriály The Twilight Zone (1960) nebo Days of Our Lives (Tak jde čas, 1965). Objevila se i v několika filmech, opět zde spíše neznámých, byť většina z nich je vcelku dobře hodnocených kritikou, např. BUtterfield 8 (Telefon Butterfield 8, 1960) s Elizabeth Talor v hlavní roli nebo The Disorderly Orderly (Roztržitý sanitář, 1964) s Jerry Lewisem v hlavní roli.
V roce 1964 také získala roli dívky Viny v pilotním díle seriálu Star Trek The Cage. Aby roli přijala ji přemluvil tehdejší šéf studie Desilu Oscar Katz, protože Oliver byla po předešlém natáčení vyčerpaná a hodlala strávit nějaký čas na dovolené na Havaji. Roli přijala, protože Katz ji ubezpečil, že její role není nijak náročná. To se však ukázalo jako nepravda. Zejména dlouhá příprava v maskérně, když se měnila v orionskou otrokyni, byla pro ni velmi zatěžující, což vedlo k několika otevřených hádkám s Katzem. Když pak Katz nechodil na všechna natáčení, vyrobila si dokonce cedulku s nápisem "OSCAR. Where Are You?", čímž nad jeho nepřítomností lamentovala. Pro roli Viny se musela také naučit tančit, protože to její role vyžadovala. Před natáčením trénovala celý týden každý den, což pro ni také nebylo snadné.
V 70. letech se opět objevovala v mnoha televizních seriálech a v různých filmech, většinou televizních. Hrála také divadlo. Před kamerou se naposledy objevila v roce 1988 v seriálu Freddy's Nightmares.
Koncem 70. let se také rozhodla zaměřit na režii. Byla jednou z 19 žen, které se v této době zúčastnily workshopu Amerického filmového institutu Directing Workshop for Women (DWW), kde zanechala dobrý dojem. Pro tento workshop napsala a v roce 1977 zrežírovala krátký film Cowboysan, fantaskní příběh o japonských hercích a herečkách v amerických westernech. V roce 1982 režírovala jednu z epizod 11. sezóny seriálu M*A*S*H a v roce 1983 režírovala také jednu z epizod souvisejícího seriálu Trapper John, M.D.
V 80. letech Oliver podle některých zdrojů projevila zájem režírovat některou z epizod seriálu Star Trek: The Next Generation, ovšem šanci k tomu nikdy nedostala. Podle všeho studio její žádosti odmítalo s tím, že nemá dostatek zkušeností s vizuálními efekty a to přesto, že znalosti vizuálních efektů nebyly v té době požadavkem na režiséry jednotlivých epizod. Podle odborníka na Star Trek Larryho Nemecka by její režie byla beze všech pochyb v pořádku, pokud by dostala šanci.
Koncem 80. let jí byl diagnostikován kolorektální karcinom (nepřesně označovaný jako rakovina tlustého střeva), který následně metastázoval do plic. Oliver zemřela 10. května 1990 ve věku 58 let v Motion Picture and Television Hospital ve Woodland Hills v Kalifornii.
Zajímavosti
Oliver byla také nadšenou aviatičkou, což s ohledem na její zkušenost se jeví jako zvláštní. 3. února 1959 totiž letěla z Paříže do New Yorku letem společnosti Pan Am č. 115 (obsluhované letadlem Boeing 707), když došlo k propadu letové dráhy, kdy se letadlo propadlo z téměř 11 kilometrů na pouhého 1,8 kilometru. Následující rok se vyhýbala létání, přičemž dokonce odmítala role. Aby se zbavila strachu z létání, podstoupila dokonce hypnózu.
V roce 1964 jí vzal hlasatel zpráv Hal Fishman na soukromý let nad Los Angeles v letadle Cessna 172, což ji tak nadchlo, že druhý den se vrátila na letiště v Santa Monice a získala pilotní licenci. V roce 1966 byla účastnicí letecké havárie, když pilot malého letadla Piper J-3 Cub vletěl do drátů vysokého napětí a letadlo havarovalo. Ani jednomu z nich se nic nestalo.
Oliver následně pliotovala letadlo Aero Commander 200, které vlastnila. Stala se teprve čtvrtou ženou, která v jednomotorovém letadle přeletěla sama Atlantik. Dokonce se se svým letadlem chtěla podívat do Moskvy, ale Sovětský svaz jí vstup na své území zakázal.
V roce 1983 vydala o svých leteckých zkušenostech filozoficky laděnou autobiografii Odyssey.
Oliver byla buddhistka a byla velkým znalcem baseballu.
V roce 2014 byl vydán dokumentární film The Green Girl odkazující na její krátký ale o to více ikonický part orionské otrokyně.
Trekografie
🖖 Herecké role
❯ Vina
⚪ TOS: The Menagerie, Part I (archivní záběry)
⚪ TOS: The Menagerie, Part II (archivní záběry)
⚪ DIS: If Memory Serves (archivní záběry)