Lidé ve Star Treku

Gene Roddenberry (celým jménem Eugene Wesley Roddenberry) byl americkým byl americký televizní producent a scénárista. Celosvětovou známost si vydobyl jako duchovní otec Star Treku.

Roddenberry v posledním roce střední školy (© Franklin High School, 1939)

Gene Roddenberry v reklamě na pojišťovnu Mutual of New York v roce 1961 (© wikimedia.org)

Gene Roddenberry v 60. letech (© Hollywood Reporter)

Gene Roddenberry v 60. letech, kdy již pracoval na Star Treku (© themoviedb.org)

Gene Roddenberry a Majel Barrett (© Los Angeles Times)

Roddenberry se narodil v roce 1921 v texaském El Pasu. Jeho otcem byl Eugene Edward Roddenberry a matkou Caroline "Glen" Roddenberry. V roce 1923 se však rodina přestěhovala do kalifornského Los Angeles poté, co jeho otec, policejní důstojník, zde získal po absolvování zkoušek stálé umístění. Gene byl od dětství velkým čtenářem. Oblíbil si v té době populární rodokapsy, kde vycházely díla E. E. Smitha jako např. John Carter of Mars nebo Tarzan.

Gene se rozhodl následovat otce a na Los Angeles City College vystudoval policejní studia. V té době začal také svůj vztah s Eileen-Anitou Rexroat, která se později stala jeho první ženou (vzali se 13. června 1942). Jeho zájem se brzy obrátil k letectví, což jej přivedlo k tomu, že si udělal pilotní licenci a to prostřednictvím Americké armády, která sponzorovala tréningové programy pro civilisty. 18. prosince 1941, krátce po napadení přístavu Pearl Harbour na Havaji Japonskem a vstupu USA do 2. světové války, narukoval do armády. Díky tomu, že byl držitelem pilotní licence byl zařazen jako pilot do leteckých sil (US Army Air Corps). Po výcviku mu byla udělena hodnost nadporučíka.

Roddenberry byl po výcviku přidělen na základnu Bellows Field na ostrově Oahu na Havaji k 394. bombardovací peruti 5. bombardovací skupiny 13. letecké armády. Zde létal se stroji Boeing B-17, známými jako létající pevnosti. V roce 1943 přežil havárii, když se jím pilotovaný stroj zřítil a narazil do stromů a začal hořet. Dva muži, navigátor poručík Talbert H. Woolam a bombometčík seržant John P. Kruger při havárii zemřeli. Vyšetřování však konstatovalo, že Roddenberry za nehodu nenese odpovědnost. Zbytek války strávil v USA a jeho prací bylo vyšetřovat letecké nehody. Za svou službu byl oceněn Záslužným leteckým křížem (Distinguished Flying Cross) a Leteckou medailí (Air Medal).

Po skončení 2. světové války nastoupil v roce 1945 k letecké společnosti Pan American World Airways, kde začal pracovat jako pilot. Létal dokonce na linkách New York - Johannesburg nebo New York - Kalkata, což byly ve své době dvě nejdelší linky společnosti. V roce 1948 společnost Pan Am opustil, aby se stal spisovatelem a scénáristou. Hodlal se věnovat tvorbě pro nově se rodící fenomén, a sice televizi, kde spatřoval velký potenciál.

Než se však jeho kariéra rozběhla, musel se živit jiným způsobem. V lednu 1949 tak nastoupil k losangelské policii. Nejprve působil u dopravní policie, odkud byl po 16 měsících převelen do odboru komunikace. Zde se staral o přípravu projevů pro policejního šéfa Los Angeles. Právě práce u policie jej přivedla k prvním filmařským zkušenostem, když se podílel na novém seriálu Mr. District Attorney jako odborný konzultant. To ho přivedlo k práci scénáristy pro tento seriál, což činil pod pseudonymem Robert Wesley. Začal spolupracovat i s dalšími společnostmi, přičemž bylo čím dál jasnější, že skloubit práci policejního důstojníka a scénáristy je prakticky nemožné. 7. června 1956 podal u policie výpověď a začal se plně věnovat psaní pro televizi.

Jeho první velká práce pro televizi byla na pozici scénáristy pro seriál West Point (někdy taky uváděn jako The West Point Story), pro který napsal 10 scénářů, ze kterých vzniklo 7 epizod. Sám se také snažil vytvářet seriály, ale nebyl s jejich náměty u studií úspěšný. Právě proto se rozhodl pokročit ve své kariéře a stát se producentem, aby to byl on, kdo bude mít kontrolu nad výběrem nových námětů. K této profesi se sice dostal již na počátku 60. let, poprvé u seriálu Alcoa Theatre, ovšem v té době nebyl producentem celého seriálu, ale jen jedné epizody. Proto se dál věnoval práci scénáristy. V té době psal desítky scénářů pro různé seriály.

Prvním jeho producentským počinem, nad kterým měl plnou kontrolu, byl seriál The Lieutenant pro společnost MGM. Seriál se odehrával na základně v Camp Pendleton a sledoval osudy důstojníků americké armády v dobách studené války. Hlavním hrdinou byl nadporučík William Tiberius Rice, kterého hrál Gary Lockwood. Seriál byl poměrně úspěšný a celkem se v letech 1963 až 1964 natočilo 29 epizod a poté byl zrušen. Právě u tohoto seriálu však potkal několik herců, s nimiž spojil nejen profesionální, ale i osobní dráhu. Mezi těmi prvními byli např. Leonard Nimoy nebo Nichelle Nichols a tou druhou byla jeho budoucí žena Majel Barrett, se kterou měl milostnou aférku ještě v době, kdy byl stále ženatý.

Když byl ukončen seriál The Lieutenant, začal Roddenberry pracovat na dalším projektu, kterým měl být sci-fi seriál. V březnu 1964 sepsal svůj návrh pod názvem Star Trek is... a nabídl jej studiu MGM, které produkovalo i jeho předešlý seriál. Byť se nápad studiu zprvu líbil, nakonec jej nekoupilo. Uspěl až u malého studia Desilu v dubnu 1964. O zakoupení námětu se nejvíce zasloužili producenti Oscar Katz a Herb Solow.

Následovaly schůzky s představiteli televizních stanic, kterým byl seriál nabízen k vysílání, jinak by jej nemělo smysl produkovat. Katz nejdříve zprostředkoval schůzku se stanicí CBS, kde dříve pracoval a měl zde kontakty. Roddenberry byl však tak nervózní, že na prezentaci předvedl mizerný výkon. Jeho přednesu nikdo nerozumněl a Katz následně poznamenal, že přijetí od televize bylo mrazivé. CBS díky tomu o vysílání nejevila zájem. Další stanice, ABC, již měla sci-fi seriál, byl jím seriál Lost in Space Irwina Allena, takže vysílat další sci-fi nepřipadalo v té době vůbec v úvahu.

Lucille Ball - spoluzakladatelka studia Desilu (© California Museum)

Gene Roddenberry a Majel Barrett jako komandér Una v pilotním díle The Cage

Gene Roddenberry při natáčení pilotního dílu The Cage

Gene Roddenberry a Leonard Nimoy při natáčení pilotního dílu the Cage

Harlan Ellison, který Roddenberrymu pomohl s kampaní za znovuobnovení Star Treku (© theguardian.com)

Solow si tedy vzal do parády Roddenberryho prezentační dovednosti. Měsíc jej připravoval, učil jej mluvit a přednášet, gestikulovat a poté zařídil schůzku u stanice NBC, což byla poslední šance, jak seriál udat televizní stanici a tedy jej realizovat. Nakonec se podařilo, že NBC seriál zakoupila, ale podle jednoho z tehdejších šéfů NBC Jerryho Stanleye to byla spíše Solowova zásluha.

Roddenberry tedy následně začal pracovat na námětech pro pilotní díl. Připravil několik příběhů a poté, co byl jeden z nich zvolen, se pustil do psaní charakterů a scénáře. Je potřeba říci, že Star Trek byl Roddenberryho drahým dítětem a tak k němu byl nesmírně majetnický. Všechno muselo být tak, jak si to představoval on. Nebyl příliš otevřen jakýmkoliv změnám, což způsobovalo mnohé konflikty při natáčení. Díl byl však nakonec natočen, přičemž se stal jedním z vůbec nejdražších televizních počinů tehdejší doby. I přesto jej představitelé televizní stanice NBC odmítli odvysílat, protože byl podle nich příliš intelektuální.

Roddenberry však dostal příležitost přijít s novým pilotním dílem. To v té době byla situace naprosto unikátní a je obecně připisována tomu, že do odmítnutého pilotu bylo investováno tolik prostředků jako do běžného filmu. Mezitím však Roddenberry připravil ještě dva jiné pilotní díly dvou jiných seriálů, westernového The Long Hunt of April Savage a kriminální Police Story. Ani jeden z těchto seriálů však nakonec nebyl vybrán pro plnohodnotný seriál.

Když byl druhý pilotní díl seriálu s názvem Where No Man Has Gone Before vybrán a bylo rozhodnuto o tom, že se seriál bude vysílat, získal Roddenberry formální smlouvu se studiem Desilu od 18. května 1965, kde kromě stálého příjmu získal také 26,67 % zisků, které by případně vznikly ze seriálu. Nicméně i tak ještě neměl Star Trek nic jistého. Mnozí se obávali, zda tak malé studio bude schopné produkovat tak finančně náročný projekt a to ještě financovat ostatní rozdělané projekty, což zahrnovalo i úspěšný seriál Mission: Impossible.

Obavy se zhmotnily v únoru 1966, kdy se sešla správní rada studia Desilu. Byť seriál zuřivě hájil producent Herb Solow (který si již po předešlé zkušenosti s sebou Roddenberryho nevzal) a seriál měl objednávku od televizní společnosti NBC, správní rada se jednomyslně shodla na zrušení tohoto projektu. V té chvíli zasáhla Lucille Ball, která byla spoluzakladatelkou a předsedkyní správní rady společnosti a měla podle pravidel moc rozhodnutí správní rady anulovat. Podle tehdejších zdrojů tak udělala pouhým otočením hlavy k Solowovi a přikývnutím. To vše navzdory tomu, že nový pilotní díl byl již v produkci. V té době také přišlo sdělení od televizní společnosti NBC, že Star Trek bude vysílán v podzimním programu.

Roddenberry i produkční tým nezaháleli a nový seriál všemožně propagovali. Roddenberrymu se podařilo získat souhlas s tím, aby obě pilotní epizody seriálu v rámci propagace odvysílal na Tricon World Science Fiction Convention v Clevelandu, který se konal mezi 1. až 5. zářím 1966. Zde se konečně plně projevilo jeho šoumenství. Byť nebyl schopen o svém projektu mluvit před pohlaváry studií a televizních stanic, před stejně smýšlejícími lidmi se dokázal uvolnit a rozmluvit. S celým publikem navázal skvělý kontakt, nejen s některými z nich. Mezi nimi byli např. i John a Bjo Trimbleovi, kteří následně za Star Trek neúnavně bojovali a stali se jedněmi z prvních Trekkies.

Roddenberry byl před odvysíláním epizod velice nervózní. Nebyly to totiž jediné zkušební produkce, které zde probíhaly. Když slyšel publikum, jak se u některých z nich směje nebo dupe, propadal téměř zoufalství. Podle účastníků projekce se však po odvysílání rozhostilo na chvíli ticho a poté sál ve stoje aplaudoval. Diváci nechtěli věřit, že promítaný materiál má být určen pro televizi. Triky byly na tu dobu na úrovni těch nejdražších snímků. Roddenberry byl nadšen, ale studio jeho nadšení mírnilo. Uvědomovalo si totiž, že pár nadšených fanoušků, kteří se sjeli na jedno místo za tímto účelem, ještě nepředstavuje celé divácké publikum v televizi.

To se ukázalo na konci první série. Když se blížila ke konci, snažilo se studio seriál ukončit. Roddenberry však také nezahálel a snažil se o protitahy. Neúnavně objížděl různé cony, kde přenášel fanouškům. Již v té době řekl, že přijde doba, kdy diváci nebudou závislí na tom, co vysílá nebo chce vysílat televizní stanice, ale že si budou moci vybrat, na co se zrovna chtějí dívat. V té době byla tato myšlenka hodně vizionářská. Pro záchranu seriálu se však Roddenberry rozhodl spojit i s jednou z legend žánru, Harlanem Ellisonem. Oba byli (v té době ještě) přáteli a rozhodli se zorganizovat kampaň za záchranu Star Treku. Ellison se spojil s různými spisovateli žánru a společně se jim podařilo připravit dopisní kampaň fanoušků sci-fi obecně, nejen fanoušků vlastního seriálu.

Jednalo se o masivní dopisní kampaň do té doby nevídanou, do níž se zapojila i známá jména, např. Isaac Asimov. NBC byla dopisy tak zavalena, že přistoupila k nevídanému kroku. Na závěr epizody The Devil in the Dark zařadila titulek, který zněl: "Star Trek se na podzim vrátí. A prosíme, už neposílejte další dopisy." Tím se zrodila legenda, že Star Trek byl po první sérii zachráněn dopisní kampaní samotných fanoušků. Ve skutečnosti však se NBC rozhodla, že seriál pro druhou sezónu obnoví, ještě před vlastní dopisní kampaní. Titulek přímo v televizi byl výsledkem i politiky stanice, která si v té době zakládala na tom, že odpovídá na každý dopis diváka, který jí byl zaslán. Objevily se dokonce spekulace o tom, že obnovení seriálu bylo možné jen proto, že NBC byla projena se společností RCA, která byla jedním z velkých prodejců barevných televizorů, které v té době přicházely na trh. Star Trek byl jedním z mála seriálů, které se v té době natáčely barevně.

Mimo produkční práce se Roddenberry věnoval také úpravám scénářů epizod. Zprvu to mělo opodstatnění, protože scénáristé neměli s formátem seriálu žádné zkušenosti. Byli najímáni více méně nahodile, jak bylo potřeba. Producent Robert Justman později řekl, že Roddenberry byl mnohem lepší přepisovatel scénářů než scénárista. Roddenberry se obvykle scénáristů ani neptal a jejich díla přepsal. To následně vedlo k různým roztržkám, z nichž největší se odehrála poté, co Roddenberry přepsal scénář k jedné z vůbec nejslavnějších a nejlepších epizod seriálu The City on the Edge of Forever. Jeho autorem byl sám Harlan Ellison, který jen pár měsíců před tím pomohl zachránit seriál pro druhou sezónu. Dříve přátelské vztahy mezi oběma muži zcela ochladly.

V srpnu 1966 odešel od seriálu jeden ze spoluproducentů, John D.F. Black. Díky tomu byl Roddenberry zavalen prací a nemohl už působit jako jediný producent a současně přepisovat scénáře. Proto najal nového spolupracovníka, kterým byl Gene L. Coon. Coon se stal producentem a Roddenberry povýšil na pozici výkonného producenta. Následně Coonovi připadla i práce úprav scénářů. Byl to právě Coon, který přišel s mnoha věcmi, které dnes dělají Star Trek Star Trekem, zejména vymyslel Spojenou federaci planet, Základní směrnici nebo Klingony. Také ze seriálu udělal více akční než dramatickou podívanou, na které vždy Roddenberry bazíroval. To však mezi Roddenberryho a Coona vneslo roztržky, protože Roddenberrymu se nelíbil údajně příliš komický přístup k seriálu. V polovině druhé sezóny tak Coon seriál opustil. Podle všeho však roztržky s Roddenberrym byly jen polovičním důvodem. Druhým významným důvodem bylo, že Coonovi hrozil syndrom vyhoření. Jeho místo zaujal John Meredyth Lucas.

27. července 1967 bylo studio Desilu koupeno společností Gulf+Western, což byl tehdejší vlastník společnosti Paramount Pictures. Nový vlastník začal znovu uvažovat o zrušení seriálu, ale protože již byla druhá sezóna objednána televizní stanicí NBC k vysílání, bylo nakonec rozhodnuto, že druhá sezóna bude produkována. Pro druhou sezónu působil Roddenberry již jako výkonný producent, ale napsal scénáře k celkem třem epizodám, a sice The Omega Glory, A Private Little War a Bread and Circuses.

Byť druhá sezóna měla epizody s poměrně vysokým hodnocením, s jejím blížícím se koncem se opět začalo hovořit o zrušení seriálu. Ten byl totiž stále poměrně drahou záležitostí a to i pro poměrně velkou produkční společnost. Roddenberry ve spolupráci s Johnem a Bjo Trimbleovými však znovu rozpoutali dopisní a tentokrát i telefonní kampaň. A ta byla ještě větší, než po první sezóně. Fanoušci zavalili dopisy nejen sídlo společnosti Paramount Pictures v Burbanku v Kalifornii, ale také ústředí mateřské společnosti Gulf+Western v New Yorku. A nezůstali jen u toho. Začali dokonce ústředí těchto společností okupovat. Tak masivní kampaň dosud žádný televizní seriál nevyprovokoval a tak bylo nakonec rozhodnuto, že vznikne ještě třetí sezóna. Až později se ukázalo, že velký tlak na zrušení seriálu vyvíjela zejména mateřská Gulf+Western, zatímco samotný Paramount viděl v seriálu další potenciál.

Když byl seriál obnoven pro třetí sezónu, trval Roddenberry na tom, aby dostal lepší vysílací čas, jinak se na produkci již nehodlal podílet. S NBC se domluvil na vysílání v pondělí od 19:30, což byl velmi příznivý časový slot, kdy televizi sledovaly společně rodiny při nebo po večeři. Nicméně televizní stanice slib nedodržela. Dodnes se spekuluje o tom, zda to měla vůbec v úmyslu. Roddenberry totiž nebyl žádný diplomat a hodně přeceňoval svoji důležistost pro seriál, televizi i studio. Když se nakonec ukázalo, že třetí sezóna bude vysílána v naprosto nevhodném čase v pátek ve 22:00, do novin veřejně prohlásil, že televize seriál zabila. A zároveň dodržel svůj slib a z pozice producenta odstoupil. Jeho místo zaujal Fred Freiberger, byť Roddenberrymu zůstala funkce výkonného producenta a také původní plat. Že s ním však studio již nijak zvlášť nepočítalo, dalo najevo tím, že jeho kancelář přestěhovalo na opačnou stranu areálu. Navzdory slibu, který sám 28. března 1968 dal hercům a štábu, že se bude na další sezóně podílet a vstupovat do procesu, se od výroby prakticky odřízl.

Na epizodách to začalo být záhy znát. Většina znalců se shoduje na tom, že pokles kvality nastal hlavně proto, že Roddenberry již nadále nepřepisoval scénáře a nedělal do nich žádné zásahy. S producenty komunikoval jen v případě, že si jeho názor sami vyžádali, jinak se na přípravě nijak nepodílel, což později kritizoval Robert Justman, další z významných osobností Star Treku. Často se sice vina za pokles kvality poslední série svádí na producenta Freibergera, ale on a jeho štáb se museli vypořádat s mnoha překážkami, jako byl nižší rozpočet, špatný vysílací čas a také s tím, že prakticky nikdo z nich Star Trek neznal.

NBC zrušila seriál v únoru 1969 s tím, že stále ještě byly vysílány poslední epizody třetí série. Poslední díl s názvem Turnabout Intruder byl odvysílán 3. června 1969. Podle oficiálních zdrojů skončila produkce seriálu v mínusu 4,7 milionů dolarů, což bylo na tehdejší dobu a televizní seriál poměrně vysoké číslo. Po zrušení seriálu se tentokrát nekonala žádná masivní kampaň, nebyla okupována studia v Burbanku, ani ústředí mateřské Gulf+Western v New Yorku. Důvodem bylo nejen to, že poslední sezóna již nedosahovala původních kvalit, ale také to, že ji Roddenberry neorganizoval.

Zrušení seriálu nebylo velkým překvapením a to ani pro Roddenberryho. Ten dokonce už v průběhu prací na poslední sezóně začal pracovat na jiných projektech. V červnu 1968 získal kontrakt u společnosti National General Pictures na přípravu dvou filmů Tarzan. Dokonce odjel do Mexika, kde obhlížel vhodné filmovací lokace a to vše přesto, že byl stále smluvně vázán se společností Paramount Television (bývalé Desilu). Jeho návrh scénáře pro filmy Tarzan se sice vracely k původnímu námětu, tedy do dob viktoriánské Anglie, ale obsahovaly i velmi výživné scény sexu a nahoty. Roddenberry se domníval, že je to pro tuto látku nezbytné. Bohužel však byl celý projekt zrušen ještě před tím, než začal vůbec nábor herců. Mnohé z Roddenberryho prvků však byly nakonce použity ve filmu Greystoke: The Legend of Tarzan, Lord of the Apes z roku 1984, který získal množství nominací na různé ceny.

V té době také Roddenberry procházel rozvodovým řízením se svou první manželkou Eileen-Anitou Rexroat. Při přípravě seriálu Star Trek se totiž seznámil s Majel Leigh Hudec, se kterou měl sexuální aféru a nakonec se do sebe zamilovali a rozhodli se vzít. Rozvod byl obtížnější i v proto, že v rámci společného jmění manželů byl i podíl na Star Treku, který musel být nějakým způsobem rozdělen. To se však týkalo i dalších zisků z Roddenberryho nápadů a tak se Gene rozhodl k zajímavému kroku, kdy Eileen nabídl, že jí za tisíc dolarů prodá celý svůj podíl na Star Trek, když se zřejne jakýchkoliv nároků na zisky z jeho budoucích projektů. Tuto nabídku si mohl koncem 60. let dovolit proto, že se nepředpokládalo, že by Star Trek vůbec nesl nějaké významné zisky. Eileen nabídku dvakrát odmítla. Manželství bylo formálně rozvedeno v červnu 1969.

Zajímavé je, že společnost Paramount Television chtěla v roce 1970 Roddenberrymu prodat veškerá práva na Star Trek za 100 až 150 tisíc dolarů. Roddenberry, byť o nabídku zřejmě i stál, ji musel odmítnout, protože se stále ještě vzpamatovával z drsného rozvodu s první ženou Eileen a nebyl schopný danou částku dát dohromady. V té době se také společnost Paramount Television dozvěděla, že Roddenberry skrze svou firmu Lincoln Enterprises, kterou založil už v roce 1967, prodává různé předměty spojené se Star Trekem, aniž by na to měl smlouvu. To bylo právně vzato nezákonné, protože k tomu neměl svolení vlastníka práv. Nicméně přesto byly obě strany schopny dospět k dohodě. Roddenberry mohl ve svém podnikání pokračovat a společnost si začala uvědomovat, že Star Trek zřejmě nemusí být tak špatná značka.

K 25. výročí existence Star Treku, což bylo jen dva měsíce před smrtí, poskytl Roddenberry rozhovor časopisu TV Guide a tam uvedl seznam deseti svých nejoblíbenějších epizod původního seriálu. Většina fanoušků z toho vyvozuje, že právě tyto epizody nejvíce reprezentují Star Trek a jeho svět takový, jaký jej chtěl mít sám Roddenberry. Deset jeho nejoblíbenějších epizod je: Amok Time, Balance of Terror, The City on the Edge of Forever, The Devil in the Dark, The Enemy Within, dvojdíl The Menagerie, The Naked Time, The Return of the Archons, Where No Man Has Gone Before a The Troubles with Tribbles.

Roddenberry se po zrušení seriálu Star Trek i projektu Tarzan zapojil do další tvorby, ale žádný z jeho nových projektů nebyl nijak zvlášť úspěšný. Napsal a vyprodukoval film Rogera Vadima Pretty Maids All in a Row (společnost MGM, 1971), který byl však přijat jen velmi vlažně. Na pozici producenta jej dostal jeho přítel Herb Solow a zařídil mu i poměrně slušnou odměnu sta tisíc dolarů. Bohužel se Roddenberry ukázal jako ne příliš schopný producent, když nedokázal ukočírovat prakticky nic, co měl: režiséra Vadima a jeho požadavky, rozpočet a hlavně čas. To vše se odrazilo na jeho pověsti a tento film je tak pouze jeden ze dvou, které byly určeny pro kina a na kterých pracoval jako producent.

Finančně byli manželé Roddenberryovi na tom v této době poměrně špatně. Roddenberryho hlavní příjmy plynuly zejména z různých vystoupení na conech a setkáních fanoušků sci-fi, kde hovořil o Star Treku. Měsíčně musel platit poměrně vysoké alimenty a splácel ještě hypotéku.

V roce 1973 napsal a produkoval pilotní díl k zamýšlenému seriálu Genesis II o vědci jménem Dylan Hunt, který se po desetiletích v hybernaci probudí do primitivního světa budoucnosti. V pilotu si zahrála i jeho manželka Majel Barrett, avšak pilot nebyl pro seriál vybrán. Jen o rok později produkoval a napsal jiný pilotní díl s názvem Planet Earth, který měl úplně stejnou myšlenku i jméno hlavního hrdiny. Dylan Hunt se po desetiletích hybernace probudí ve 22. století a zjistí, že planetu Zemi ovládají ženy a muži jsou pouhými otroky. A i zde si zahrála jeho žena Majel a ani tento námět nebyl pro seriál vybrán a to ani po úpravách, které vedly i ke změně názvu filmu na Strange New World. A bohužel podobný osud měl i nápad na další seriál s názvem The Questor Tapes, který měl vyprávět příběh androida Questora, který hledá svůj původ a svého stvořitele. A i zde si zahrála jeho žena Majel.

Ze všech těchto námětů však později vznikly různé další seriály nebo postavy. Dalan Hunt a jeho hybernace se objevila v pozdějším seriálu Andromeda, charakterové rysy androida Questora byly zase převzaty jako základ pro androida Data a to včetně základního příběhového oblouku, tedy, že on sám neví, kde se vzal, kdo jej stvořil. Zajímavé na tomto pilotu také je, že postavu androida Questora měl původně hrát Leonard Nimoy. Roddenberry mu roli dokonce přislíbil a následně potvrdil a Nimoy se začal učit scénář. Studio však tuto volbu zamítlo a roli dalo herci Robertu Foxworthovi, o čemž ale Roddenberry Nimoye vůbec neoinformoval, což vedlo k několikaletému nepřátelství mezi Roddenberrym a Nimoyem. Většina těch, co Roddenberryho znali, se shodla na tom, že tohle všechno byl výsledek toho, že Roddenberry prostě neuměl být poslem špatných zpráv a tak je raději zatajoval.

Navzdory tomu, že žádný z těchto pilotních filmů nebyl vybrán pro seriál, obdržely piloty Genesis II a The Questor Tapes nominace na cenu Hugo v kategorii nejlepší drama.

22. června 1972 vyšel ve fanzinu Star-Borne rozhovor se scénáristkou D. C. Fontanou, ve kterém uvedla, že Paramount je překvapen tím, jaký zájem o Star Trek fanoušci neustále projevují. Studio prý dostávalo neustále dopisy, na které odpovídalo, dokonce mělo vyčleněno sekretářky pouze na odpovědi fanouškům Star Treku. To prý vedlo k tomu, že jak Paramount, tak televizní společnost NBC začali zvažovat, že by se Star Trek v nějaké formě mohl do televize vrátit.

Televizní společnost NBC si na začátku 70. let začala uvědomovat hodnotu Star Treku ve chvíli, kdy byla práva prodána do jiných zemí a seriál si začal získávat popularitu i v zahraniční. Totéž se dělo ve Spojených státech, protože práva na vysílání byla prodána různým dalším, mnohdy místním, televizním společnostem. Účetní oddělení tak zjistilo, že se vlastně jedná o vůbec jejich nejvýdělečnější seriál. Změnou prošlo také hodnocení sledovanosti a stanice odhalila, že pro její cílové publikum, což byli mladí muži mezi 18 a 45 lety, je seriál více než zajímavý, dokonce se jedná o jeden z nejpopulárnějších seriálů, na který vlastní práva. V té chvíli si vedení uvědomilo, že před pár lety se zbavilo zlatonosné žíly, protože to byla právě NBC, která seriál zrušila.

NBC tedy kontaktovala produkční společnost Paramount, zda by bylo možné výrobu seriálu obnovit a stejně tak kontaktovala i Roddenberryho. Ten samozřejmě nebyl proti, ale ukázalo se, že studio Paramount má s obnovením natáčení problém, protože většina kulis a rekvizit byla dávno rozebraná, vyhozená, rozprodaná, či ukradená. Náklady na obnovu všech kulis a rekvizit byly spočteny na 750 tisíc dolarů, což byla částka pro seriál neúnosná. Proto stanice namísto hraného seriálu objednala do výroby animovaný seriál lakonicky nazvaný Star Trek: The Animated Series.

Roddenberry získal u animované série post výkonného konzultanta. Pozici výkonné producentky měla D. C. Fontana. Ve skutečnosti se oba ve svých funkcích různě doplňovali a střídali. Bohužel animovaný seriál byl přijat jen vlažně. Původní hraný seriál se mu nahradit nepodařilo a to přesto, že tento seriál obdržel Cenu Emmy, což se původnímu hranému seriálu nepodařilo. Ovšem na vlažném přijetí seriálu měla vinu i stanice NBC, která jej propagovala, kvůli animované podobě, jako seriál pro děti, a tím nebyl. Zrušen byl po necelých dvou sezónách (druhá nebyla dokončena kompletně). Fanoušci původního seriálu tuto sérii namnoze kritizovali a dožadovali se prohlášení, že se nejedná o kánon, byť seriál přinesl prakticky tytéž postavy. K nim se nakonec přidal i Roddenberry a dosáhl toho, že byl seriál nakonec odstraněn z kánonu. Stalo se tak ale až v roce 1988.

Už v době, kdy byl produkován animovaný seriál, začal Roddenberry na pokyn studia Paramount pracovat na hraném Star Treku. Mělo se jednat o film a tento koncept prošel zásadním vývojem. Nejdřív se mělo jednat o film pro kina, poté o televizní film, který se nakonce změnil v seriál, jen aby se nakonec změnil v první film Star Trek pro velké plátno.

Paramount v roce 1976 hodlal natočit Star Trek film. Zajímavé je, že Roddenberry nebyl do přípravy oficiálně nijak zapojen. Film s názvem Star Trek: Planet of the Titans dostal na starost producent John Povill. Ten byl velkým fanouškem původního seriálu a své nápady na film samozřejmě s Roddenberrym průběžně konzultoval. Podle všeho si na tomto projektu Roddenberryho nepřál sám šéf studia Barry Diller, který měl s Roddenberrym jisté problémy už od roku 1975, kdy se začalo poprvé uvažovat o filmu z prostředí Star Trek s názvem The God Thing. Tehdy mezi Roddenberrym a Dillerem došlo ke sporům, protože Diller, nově dosazený šéf studií Paramount, nechtěl zklamat šéfy mateřské společnosti Gulf+Western.

V červnu 1977 se Paramount rozhodl, že z připravovaného filmu se stane seriál. Dostal pracovní název Star Trek: Phase II a mělo jít o vlajkový seriál nově připravované televizní stanice studia Paramount. V červenci se začalo pracovat na kulisách a rekvizitách, byly připravovány kostýmy a scénáře, najati scénáristé a producenti. Bylo zamýšleno, že se vrátí celá původní posádka. Roli odmítl jen Leonard Nimoy, oficiálně kvůli tomu, že se nechtěl vázat na seriál, neoficiálně kvůli chladnému vztahu s Roddenberrym, kterému stále nemohl zapomenout jistý podvod u připravovaného seriálu The Questor Tapes. Najati byli již i herci a to i do rolí nových postav, kterými byl první důstojník Willard Decker, vědecký důstojník, Vulkánec Xon nebo navigátor, poručice Ilia.

Na přelomu let 1977 a 1978 však Paramount razantně změnil své plány. Opustil vizi spuštění svého vlastního televizního kanálu a rozhodl se ukončit produkci nového Star Trek seriálu a ten změnit v plnohodnotný film pro velká plátna. Údajně se tak stalo pod vlivem výrazného úspěchu sci-fi filmů Star Wars IV: The New Hope a Close Encountres of the Third Kind (Blízká setkání třetího druhu).

Roddenberry, režisér Wise, Nimoy, Shatner a Kelley na place při natáčení prvního filmu

Hlavní herci prvního filmu, režisér Wise a Roddenberry na můstku USS Enterprise

V roce 1978 se začalo s produkcí celovečerního filmu Star Trek s prostým podtitulem The Motion Picture (tedy "film"). Roddenberry byl najat jako producent. Studiu se podařilo na post režiséra získat věhlasného Roberta Wise, který působil i jako výkonný producent, ačkoliv jeho jméno se v této pozici oficiálně neobjevilo. Film vyšel na astronomických 45 milionů dolarů, což z něj v té době činilo druhý nejdražší film, hned po filmu Superman: The Movie. Bohužel, uhlídat se nepodařilo ani časový plán a představitelé studia o filmu hovořili jako o "splašeném voze".

Film v kinech ve Spojených státech vydělal pouze 82 milionů dolarů, což bylo na takový snímek velké zklamání. Za neúspěch mohl do značné míry také Roddenberry, který jako producent nedokázal uhlídat výdaje. Během natáčení pak sváděl neustálé boje se scénáristou Haroldem Livingstonem a producentem Robertem Goodwinem. Roddenberry totiž nedokázal opustit svou vizi příběhu a žárlivě jej střežil. Dohlížel na něj jen on sám a nikoho jiného k němu nechtěl pustit. Pokud Livingstone jako scénárista udělal jakoukoliv změnu, Roddenberry hned vše přepisoval podle svých představ. Příprava filmu trvala téměř dva roky a celou dobu zuřilo nepřátelství mezi Roddenberrym a Livingstonem. Ten dokonce nejméně třikrát opustil natáčení s tím, že by se s Genem jinak navzájem zabili. Roddenberryho dokonce veřejně nazval zkurvysynem. Tento vyhrocený střet dvou významných členů produkce filmu jen ubližoval. A tak se stalo něco, co se u obvyklých produkcí nestává, a dalo by se nazvat jen jako převratem. Režisér Wise, herci Shatner a Nimoy a člen vedení studia Jeffrey Katzenberg odstavili Roddenberryho od kormidla. Již nadále nemohl do příběhu zasahovat, byť mu zůstal titul výkonného producenta.

Všechna tato negativa pak jen vedla k tomu, že za neúspěch filmu byl plně zodpovědný právě Roddenberry. A studio mohlo tohoto neúspěchu využít a odstavit jej od kormidal zcela, což chtělo udělat již v dobách původního seriálu. Tato taktika se studiu povedla na výbornou. Za neúspěch sklidil veřejně vinu jen Roddenberry, ne studio a rozhodně ne režisér Wise. Kdykoliv přišla na film řeč, objevila se zmínka o prodělaných 45 milionech dolarů a hned u nich Roddenberryho jméno.

Nicméně samozřejmě ne vše byla jen Roddenberryho vina. Tu neslo i studio, které se několik let nemohlo rozhodnout, jaký vlastně Star Trek chce mít. Jednou film, potom seriál, a pak zase film. Autorská dvojice Judith a Garfield Reeves-Stevens Roddenberryho podpořili ve své knize The Art of Star Trek, kde uvedli, že film stál ve skutečnosti "jen" 20 milionů dolarů. Oněch dalších 25 milionů byly výdaje, které studio zaplatilo za vývoj nejrůznějších nenatočených filmů a seriálů a jednoduše všechny tyto náklady do produkce filmu započetlo. Samozřejmě i toto tvrzení bylo v mnohém nepravdivé. Reeves-Stevensovi byli vždy velcí přátelé s Roddenberrym a tak se jej snažili ospravedlnit v očích fanoušků a poněkud zmírnit útok studia, které chtělo veškerou vinu hodit právě na něj.

Roddenberry a herci ze Star Treku v roce 1976 v NASA při křtu nového raketoplánu jménem Enterprise (© NASA)

Momentka ze soukromí poskytnutá Majel Barrett Roddenberry (© Roddenberry Estate)

Byť první Star Trek film nedosáhl očekávaného úspěchu, nebyl to nakonec takový propadák. Paramount se díky němu mohl zbavit Roddenberryho vlivu na Star Trek a zároveň si otevřít cestu k novým příběhům. Protože Roddenberry měl mezi fanoušky značnou podporu, rozhodlo se studio, že jej neodstaví zcela. Dosadilo jej na post výkonného konzultanta, což byla vlastně pozice, z níž neměl nad svým výtvorem prakticky žádnou kontrolu. Personál produkce s ním mnoho věcí konzultoval, ale jeho názor již nebyl závazný a scénáristé, režiséři a další jej tak mohli zcela ignorovat. Není jasné, jestli si Roddenberry uvědomil, jakou smlouvu vlastně se studiem tenkrát podepsal.

Roddenberry přesto i nadále pracoval na různých scénářích a příběhových linkách pro Star Trek, o které však nikdo nestál a nikdy je nikdo nenatočil. Časem začal být značně fixovaný na cestování časem, konkrétně do doby vraždy prezidenta Kennedyho. Jeho scénáře, poznámky, náměty a sdělení prakticky nikdo nečetl, přesto je neustále zpracovával a posílal. Všech pět navazujících filmů tak bylo zpracována prakticky bez jakéhokoliv vlivu ze strany Roddenberryho. David Gerrold jeho pozici označil jako "emeritní". Většina producentů jej okatě ignorovala. Prakticky nenávist panovala mezi Roddenberrym a producentem Harve Bennettem, který však jako jediný alespoň odpovídal na záplavu Roddenberryho komentářů. Dělo se tak ale ve velmi chladném až roboticky rutinním duchu. A stejně tak napnuté vztahy panovaly i mezi Roddenberrym a režisérem Nicholasem Meyerem. Roddenberry měl s Meyerem velkou hádku jen pár dní před svou smrtí. Ve filmu Star Trek VI: The Undiscovered Country se totiž objevily znaky nesnášenlivosti a rasismu ve Federaci ve vztahu ke Klingonům a to nemohl Roddenberry vůbec přenést přes srdce. Přitom Bennett i Meyer stáli za třemi nejúspěšnějšími filmy Star Trek s původní posádkou, a sice Star Trek II: The Wrath of Khan, Star Trek IV: The Voyage Home a zmiňovaný Star Trek VI: The Undiscovered Country, které otevřely dveře dalším projektům. A přesto právě tyto tři filmy byly pro Roddenberryho největším zklamáním a trnem v oku.

Zajímavé je, že s Roddenberryho vizí světa Star Treku nejvíce souzněl film Star Trek V: The Final Frontier, který byl však z první šestice filmů vůbec nejslabší a nejvlažněji přijatý. Scénář přitom nesl hodně prvků jeho starého námětu na film The God Thing, který byl poté značně přepracován, aby se stal pilotním dílem nikdy neprodukovaného seriálu Phase II In Thy Image a ten zase přepracován ve scénář prvního celovečerního filmu. Za filmem stál William Shatner, představitel kapitána Kirka, který přišel s námětem a film i režíroval. Roddenberry právě kvůli podobnostem s jeho původními náměty začal proti Shatnerovi dokonce připravovat právní kroky, protože se domníval, že mu jeho námět ukradl. K soudu se však věc nakonec nedostala proto, že by tím Roddenberry porušil smlouvu se studiem. I tak bylo ale Roddenberryho ego nesmírně ublíženo, což potvrdil po letech i Richard Arnold, který pracoval v Roddenberryho kanceláři jako konzultant, protože obdobný příběh chtěl vyprávět před deseti lety a neuspěl. Roddenberryho sekretářka Susan Sackett reagovala ještě ostřeji, když Shatnera nazvala bastardem. Byť s námětem skutečně přišel Shatner, jistou pravdu měl i Roddenberry, protože Shatner měl o přípravě filmu The God Thing jisté povědomí z dřívějška.

To, že Roddenberryho už prakticky nikdo nebral vážně se pak naplno projevilo u filmu Star Trek VI: The Undiscovered Country. Richard Arnold postoj studia shrnul slovy: "Rádi použijeme tvoje jméno a tvůj výtvor, ale nevolej nám, my případně zavoláme tebe." Jeho vliv na celý film byl minimální. Když se ukázalo, že Saavik by měla být zrádcem, vyjádřil obavy, zda by takový zvrat nezpůsobil u fanoušků šok. Přece jen byla Saavik od počátku kladnou postavou. Když se o Roddenberryho názoru dozvěděl režisér filmu Meyer, který k Roddenberrymu žádnou úctu nechoval, rozčílil se a poznamenal, že Saavik je jeho postava, kterou stvořil pro film Star Trek II a ne Roddenberryho postava. A pokračoval tím, že by měl Roddenberry vrátit peníze, které díky jeho filmům vydělal na různých licenčních právech, aby vůbec mohl jeho dílo kritizovat. Meyer šel tvrdě za svým. Z postavy Saavika se nestala záporačka jen proto, že Kirstie Alley ani Robin Curtis, které ji hrály, se role nemohly zhostit a třetí přeobsazení této postavy už nepřicházelo v úvahu.

Roddenberry v kapitánském křesle USS Enterprise-D

Roddenberry s herci a produkčním štábem nového seriálu při oslavě sté epizody

Roddenberry se štábem produkce a modelem Enterprise-D

Roddenberry s hlavní posádkou v průběhu první sezóny seriálu Nová generace

Interview pro Entertainment Tonight v roce 1991, jedno z posledních, které Roddenberry poskytl

Propagační fotka z natáčecího placu

V roce 1986, když se blížilo 20. výročí existence Star Treku, a film Star Trek IV: The Voyage Home zažíval úspěch v kinech, rozhodlo se studio Paramount pod vedením jeho prezidenta Mela Harrise, že by bylo dobré začít s přípravou nového seriálu Star Trek. Původně chtělo vedení studia, aby byl nový seriál připraven kompletně bez Roddenberryho vlivu, nakonec však souhlasili, že se na přípravě seriálu bude podílet a to i s ohledem na fanouškovskou základnu. Roddenberry byl přece jen výraznou tváří Star Treku, který pravidelně navštěvoval různá fanouškovská setkání a cony.

Dalším důvodem, proč studio vstoupilo do kontraktu s Roddenberrym, bylo i to, že nový seriál měl přinést nejen zcela nové příběhy, ale hlavně úplně novou posádku, nové hrdiny a inovované prostředí. A studio se z pochopitelných důvodů obávalo reakce skalních fanoušků, kteří si Star Trek neuměli představit bez původní posádky. A Roddenberry měl s fanoušky vždycky blízké pouto. Posledním významným důvodem byla skutečnost, že Roddenberrymu patřil u Star Treku titul "created by", tedy autorství a během jeho života nemohl být vytvořen žádný nový Star Trek seriál bez jeho souhlasu (u filmů byla situace mírně odlišná). Pokud by se na přípravě seriálu nepodílel, pak se čekalo jeho veto, což by seriálu nijak nepomohlo. Tedy studio pro nový seriál Roddenberryho skutečně potřebovalo.

Roddenberry si byl situace vědom a jeho právní zástupce Leonard Maizlish se postaral o to, aby mu bylo velmi slušně zaplaceno. Dostal vstupní bonus milion dolarů a kromě pravidelného platu mu příslušela odměna 9 tisíc dolarů za každou epizodu, přičemž tato částka se násobila osmi, protože seriál měl běžet na celkem osmi různých televizních kanálech ze syndikátu Paramount Network Television. Podle smlouvy měl pak nárok ještě na další finanční kompenzace a podíl ze zisku, který však studio ohlásilo příhodně až po jeho smrti, konkrétně 21. ledna 1993. Část zisku šla také jeho první manželce Eileen.

Roddenberry k produkci přivedl prakticky všechny, kteří se významně podíleli na přípravě původního seriálu, jako např. producenty Roberta Justmana nebo Edwarda Milkise, scénáristy Davida Gerrolda nebo D.C. Fontanu. Z nich pak v říjnu 1986 udělal jádro budoucího produkčního týmu nového seriálu, ke kterým se postupně přidávali další. Roddenberry byl spokojený, že se mohl obklopit svými přáteli z dob prací na původním seriálu a také na nerealizovaném seriálu Phase II. S těmi, s nimiž si rozumněl a cítil se mezi nimi dobře, byl šťastný. Všem starým známým také hned vyplatil bonusy ve výši pěti tisíc dolarů pro každého.

U nového seriálu Star Trek: The Next Generation byl Roddenberry výkonným producentem. Byl spokojený, protože opět mohl ovlivňovat podobu Star Treku. V polovině první sezóny se hlavním tahounem seriálu stal Maurice Hurley, kterého k seriálu přivedl sám Roddenberry. Ten se totiž postupně z každodenní produkce stahoval, protože začínal mít zdravotní problémy. Hurley zodpovídal za to, že bude držena Roddenberryho vize budoucnosti, což však postupně vedlo k větším a větším konfliktům se scénáristy, zejména s Herbertem J. Wrightem. Situaci na přelomu první a druhé sezóny zhoršila ještě stávka scénáristů, takže k seriálu se postupně dostala spousta nových autorů, kteří se dříve podíleli zejména na seriálech z policejního prostředí a se sci-fi seriály neměli zkušenosti obecně. Psali proto scénáře, která byly plné střetů a tak se musel Roddenberry znovu zapojit do procesu a jejich nápady silně korigovat.

První sezóna nového seriálu byla poznamenána různými spory mezi původním tvůrčím týmem a nastupující mladou generací. Roddenberry také kvůli svému workoholismu ignoroval často své narušené zdraví a svůj stav mnohdy ještě zhoršoval i nadměrným pitím alkoholu. Bohužel pro Roddenberryho mu nepomáhal ani jeho právník Maizlish, který ho přesvědčil, že se jej kde kdo snaží zbavit. To vedlo k tomu, že většina původního personálu produkce po první sezóně odešla. Vše došlo až tak daleko, že Maizlish chodil bezostyšně na plac, přepisoval scénáře, aniž by měl potřebná povolení Cechu amerických scénáristů a šmejdil po cizích kancelářích. Paramount dokonce zakázal Maizlishovi vstup do prostoru studia. Ať už měl na srdci Roddenberryho dobro nebo ne, udělal mu tím Maizlish velmi negativní službu. Roddenberry se ocitl bez svých přátel, což pro něj bylo emocionálně nesmírně náročné, navíc musel začít jednat přímo s vedením studia, což mu nikdy příliš nešlo. Tyto epizody vyústily v to, že studio dosadilo do vedoucí producentské role v roce 1991 producenta Ricka Bermana, který měl nejdříve dohlížet hlavně na dodržování rozpočtu a na přípravu scénářů, až se z něj v průběhu let stala vůdčí osobnost Star Treku, která mu zajistila dalších téměř 25 let prosperity.

Se zhoršujícím se zdravím se už Roddenberry nemohl dále na chodu nového seriálu podílet v takovém rozsahu jako dříve. Stále více se z jeho tvorby stahoval a byl postupně nahrazován mladšími pracovníky produkce, kteří seriál nasměrovaly novým směrem. Od třetí sezóny kormidlo seriálu plně převzal Rick Berman, k němuž se připojil ještě Michael Piller. Právě oni dva nakonec převzali dohled nad celým konglomerátem filmů a seriálů Star Trek.

Roddenberry stále ještě žil, když se začal připravovat zcela nový seriál, později nazvaný Star Trek: Deep Space Nine. Jeho premiéry se však již nedožil. Právě tento seriál je tvrdým jádrem Trekkies kritizován, že se rozsáhlým způsobem odklonil od Roddenberryho představ o budoucnosti a mnohé jeho epizody jdou na hranu, či až za hranu toho, co dělá Star Trek Star Trekem, přičemž podobné věci by sám Roddenberry nikdy neschválil. Berman však při mnoha přiležitostech prohlásil, že nový seriál vytvořil s plným požehnáním od Roddenberryho, avšak již v roce 1993 přiznal, že dostal jen souhlas k tvorbě nového seriálu a že Roddenberry vlastně nevěděl, co přesně bude obsahem seriálu. Což ostatně při startu nového seriálu nevěděli ani Berman s Pillerem, neboť nový seriál se vydal skutečně tam, kam se dosud žádný Star Trek nevydal.

Roddenberry s posádkami původního a nového seriálu při oslavě 25. výročí existence Star Treku

Roddenberry již dříve utrpěl několik menších mrtvic, ale v září 1989 utrpěl silnou mrtvici, která jej, jen krátce po ukončení druhé série seriálu Star Trek: The Next Generation, upoutala na invalidní vozík a zcela znemožnila jakékoliv jeho další fyzické zapojení do prací na Star Treku. Rodina musela najmou osobního asistenta, kterým se stal Ernie Over, který mu, spolu s dřívější asistentkou Susan Sackett, pomáhal s pohybem a běžnými denními potřebami.

6. června 1991 se v rámci oslav 25 let Star Treku a příprav na odvysílání 100. epizody seriálu Star Trek: The Next Generation odehrála ve studiích Paramount nevelká oslava, když byla bývalá Producers Building přejmenována na Gene Roddenberry Building. U té příležitosti se zde sešly posádky původního a nového seriálu, včetně představitelů obou kapitánů a tehdejšího prezidenta Paramount Television Mela Harrise.

22. října 1991 se Roddenberry účastnil premiéry filmu Star Trek VI: The Undiscovered Country pořádané pro uzavřené publikum. Byť na samotné premiéře Roddenberry na sobě nedal nic znát a když jej odváželi v jeho kolečkovém křesle do jeho pracovny loučil se se všemi zvednutými palci, hned poté instruoval svého právníka Maizlishe, aby zahájil právní kroky proti Leonardu Nimoyovi a Nicholasu Meyerovi právě kvůli tomuto filmu. Dožadoval se také, aby bylo z filmu vypuštěno asi 15 minut záběrů s vojenskou tématikou.

Roddenberry zemřel dva dny nato. Příčinou smrti byla srdeční zástava. Do poslední chvíle se snažil bojovat, aby uvedl na pravou míru svůj odkaz, svůj Star Trek, který podle něj nesměřoval tím směrem, který si on vytýčil.

V době své smrti Roddenberry také dohlížel na vznik nového vysílacího kanálu, ze kterého vznikl dnešní SyFy Channel. Na tomto projektu se podílel spolu s Isaacem Asimovem, ovšem ani ten se spuštění kanálu 24. září 1992 nedožil.

Roddenberryho pohřeb se konal 1. listopadu 1991 a rodina umožnila veřejnosti se jej účastnit. Místem posledního rozloučení se stala Hall of Liberty ve Forest Lawn Memorial Parku v Hollywood Hills. Obřad byl civilní, protože Roddenberry, byť jeho rodina byla členem Jižní babtistické konvence, považoval sám sebe za humanistu a již od 14 let svou víru veřejně zpochybňoval. Jeho tělo bylo před tímto obřadem zpopelněno. Na pohřeb se dostavilo asi 300 fanoušků Star Treku, kteří stáli na balkonu. Mezi oficiálně pozvanými hosty bylo množství herců ze Star Treku, autorů sci-fi a rodinných přátel. Zpívala na něm Nichelle Nichols píseň Yesterday a píseň Gene, kterou sama napsala. Obě na přání vdovy Majel Barrett-Roddenberry. Na pohřbu promluvilo několik známých osobností, mezi nimi např. Ray Bradbury, Whoopi Goldberg nebo Patrick Stewart. Obřad byl zakončen písní Amazing Grace, kterou na dudy zahráli dva dudáci v tradičních kiltech.

Gene Roddenberry byl za svůj život dvakrát ženatý. První ženou byla Eileen-Anita Rexroat, s níž měl dvě dcery. Dawn a Darleen Roddenberryovy se obě objevily jako dvě nejmenované dívky v epizodě TOS: Miri. Darleen tragicky zahynula téměř na den přesně dva roky po smrti svého otce při automobilové nehodě. Dawn se živě zajímala o otcův odkaz a dokonce se v roce 1996 snažila žalovat Majel Barrett-Roddenberry za špatnou správu otcova odkazu.

První manželství bylo rozvedeno v červnu 1969 a hned nato se Roddenberry oženil se svou druhou láskou, kterou byla herečka Majel Barrett. Tu potkal už při natáčení seriálu The Lieutenant a následně pro ni v seriálu Star Trek napsal roli první důstojnice na lodi USS Enterprise. Studio ji však v této důležité pozici odmítlo. Právě při pracích na seriálu Star Trek spolu měli románek, který vyústil v rozvod prvního manželství. S Majel pak měl syna Eugena "Roda" Roddenberryho Jr., který se věnuje produkci nových seriálů Star Trek a správě otcovy pozůstalosti.

Gene Roddenberry byl také členem Cechu amerických scénáristů (jinak by nemohl scénáře vůbec psát), léta byl také činovníkem Rady tohoto Cechu a působil i jako guvernér Akademie televizních umění a věd. Měl tři čestné doktoráty: z Emerson College (1977), Union College v Los Angeles (1981) a Clarkson University v Potsdamu ve státě New York (1981).

V roce 1985 obdržel svou hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy a to jako vůbec první televizní producent v historii.

Na základě Roddenberryho scénářů vznikly po jeho smrti dva seriály, které produkovala vdova Majel Barrett Roddenberry, a sice Andromeda a Earth: The Final Conflict. Oba jistým způsobem vycházely z nerealizovaných seriálů Genesis II, Planet Earth a Strange New World, které připravoval v polovině 70. let.

Protože Roddenberry v průběhu života kritizoval různé epizody nebo filmy Star Trek, zejména ty, do nichž již nemohl příliš promlouvat, vznikla skupina tvrdého jádra trekkies, která vyznává pouze tzv. Roddenberryho kánon. Tito fanoušci se snaží neustále udržovat seznam epizod a filmů, případně i jejich částí, které jsou podle nich v souladu s Roddenberryho požadavky a představami. Jejich počínání však většina ostatních fanoušků odmítá. I sám Roddenberry byl známý tím, že v průběhu života různě měnil názory na jednotlivé epizody a filmy. Každopádně podle těchto fanoušků je oficiální celý seriál Star Trek: The Original Series, včetně pilotního snímku The Cage. Celý seriál Star Trek: The Animated Series je potom podle nich brán jen jako apokryfní, protože sám Roddenberry dosáhl toho, že kvůli několika chybám byl celý z kánonu vypuštěn (což však ostatně většinu fanoušků příliš netrápí a berou seriál jako kánon). Dále se za Roddenberryho kánon považují první až čtvrtý film, části filmů pět a šest a celkem 110 epizod seriálu Star Trek: The Next Generation (do epizody New Ground), během kterých ještě Roddenberry žil (přičemž ovšem na valné části z nich se už stejně kvůli svému zdraví příliš nepodílel). Ostatní díla jsou podle nich zcela nekanonická.

Pamětní nápis vložený do sekvence titulků v dvojepizodě TNG: Unification

Roddenberry v začátcích své televizní kariéry používal pseudonym Robert Wesley. Toto jméno v původním seriálu použil pro jednu z postav, komodora Roberta Wesleyho. A jméno "Wesley" použil i při tvrobě postavy pro seriál Star Trek: The Next Generation jménem Wesley Crusher, přestože původně se mělo jednat o dívku. Na mladého a nesmírně inteligentního kluka postavu změnil právě Roddenberry, který v ní údajně viděl sebe sama v mládí. Ironií je, že postava všeználka Wesleyho nebyla mezi diváky příliš populární, protože se s ní nemohli zcela ztotožnit. Byť přesně to symbolizovalo v mnoha ohledech Roddenberryho život.

Prakticky všechny odvozené seriály a filmy obsahují v úvodní titulkové sekvenci jméno Gena Roddenberryho jako "tvůrce Star Treku". Totéž je u většiny odvozených děl, jako jsou hry nebo fanouškovské série.

Tři, resp. čtyři epizody, resp. filmy obsahují přímo věnování Roddenberrymu. Prvními je dvoudílná epizoda TNG: Unification, kde se objevil nápis "Gene Roddenberry 1921 - 1991". Jednalo se o první dvě epizody seriálu Star Trek: The Next Generation, které byly odvysílány po jeho smrti. Ve filmu Star Trek VI: The Undiscovered Country se pak objevil nápis "For Gene Roddenberry", což někteří vnímali spíš jako ironii nebo snad alibismus autorů, vzhledem k tomu, že se proti tomuto filmu snažil sám Roddenberry podnikat právní kroky. Posledním je film Star Trek, kde je na jeho konci nápis In Memory of Gene Roddenberry and Majel Barrett Roddenberry.

22. října 1992 vynesl raketoplán NASA Columbia Roddenberryho popel do vesmíru.

Zajímavé je, že existovala Cena Gena Roddenberryho, která byla udělována v rámci FantastiConu, který založil herec William Campbell. V roce 2000 ji například získal Michael Piller, který v podstatě, spolu s Rickem Bermanem, Roddenberryho nahradil u kormidla Star Treku. Cena zanikla ve chvíli, kdy se FantastiCon dostal do problémů poté, co Campbell onemocněl a následně zemřel.

Roddenberry je také veden jako autor slov k úvodní znělce původního seriálu, jejímž autorem je Alexander Courage. Herb Solow a Robert Justman ve své knize Star Trek: The Real Story uvedli, že Roddenberry neměl s hudbou a lyrikou k ní žádné zkušenosti a slova napsal jen proto, aby dosáhl na licenční poplatky. Tím, že měla znělka i slova, byla výsledná odměna vyplácena Courageovi a Roddenberrymu a tedy dělena na půl. Přesto tato slova, která napsal Roddenberry, nikdy na televizní obrazovce nezazněla a většina fanoušků je vlastně ani nezná. Tato slova zní:

I know he'll find in star-clustered reaches love, strange love a star woman teaches.

Podle různých zdrojů bylo toto také důvodem, proč Alexandre Courage dále hudbu k vlastnímu seriálu neskládal, s výjimkou dvou epizod ve třetí sezóně, o což byl požádán přímo Justmanem. Ke konci života však Courage prohlašoval, že mezi ním a Roddenberrym žádná zlá krev nebyla a že podle jeho názoru většinu nedorozumění způsobil Roddenberryho právník Maizlish.